Už nebudu pít...
Nikdy...protože to není dobrý...Sice ze začátku fajn pocit. Je ti jedno, co děláš, dokážeš se bavit se všema, na jednou máš všechny ráda...Ale pak přijde stav, který já nesnáším..Pocit lítosti...Když jsem viděla jak jsou všichni šťastní, že tam je většina s někým...začala jsem zas přemýšlet o sobě...A pak už jsem jen cítila jak mi teče jedna slza za druhou...a nejhorší je, že vlastně ani nevím proč...nebo vím, ale.....Tyo kolik lidí mě ten večer řeklo, že mě mají rádi..a já si toho vážím a mám je taky ráda a moc ale...už jsem 9 měsíců sama, takhle dlouho jsem nikdy nebyla..a nějak to přestávám ovládat ten pocit..Mám to napsaný ve znamení, že neumím být sama a partner je promě všechno.a je to tak...když jsem chodila s Jarkem a babička mi během té největší zamilovanosti řekla, že mamce řekla kartářka, že se rozejdem, tak jsem se ní půl roku nebavila..a to moje babička je pro mě vzor, protože si jí váží celý město (nebo skoro celý), všichni ji mají rádi..ale prostě pro mě je můj přítel víc..ach jo Už nesmím pít...