Den na horách   10.Leden 2007


Zase jako obvykle jsem s donucením vstala a jako obvykle měla blbou náladu.Až když mi naši řekli,že pojedeme na hory,se mi nálada zpravila.Hned jsem si začala balit věci a pod paži jsem si vzala snowboard.A mohlo se vyrazit.V autě jsem poslouchala MP3 a dívala se z okna.Bylo mi sqele.už jenom ta představa jak zase po dlouhé době stoupnu na prkno a pořádně si zajezdím ve mě vzbuzovala dobrou náladu.Cesta byla hodně dlouhá,ale mě to nevadilo,protože ráda cestuju a hlavně autem na větší vzdálenosti.Když jsme konečně dorazili,před náma stála veliká horská chata,ze které byl výhled na sjezdovky.Hned jsme šli dovnitř a vybalili se.Já jsem měla vybaleno jako první,tak jsem se šla porozhlédnout po okolí.Když jsem došla k sjezdovkám,byl tam kopec mých snů.Veliký se skokánkama,ideální na snowboard.Hned se mi rozzářili oči.Když jsem viděla ty snowboardisty jak tam skáčou ty neuvěřitelně obrovské skoky,zmocnila se mě touha být na jejich místě.Takové skoky jsem ještě nikdy neskákala,říkala jsem si.To by byla životní šance.K překvapivému zjištění jsem se dozvěděla,že to jsou snowboardisti ze snowboardového klubu.Když mě uviděli,zastavili přímo u mě a začali vyzvídat odkud jsem a co tam dělám a jestli umím jezdit na snowboardu.Když se dozvěděli že taky umím jezdit,hned mě vybídli,abych si zašla pro snowboard a ukázala jim co umím.Tak jsem si zaběhla pro snowboard.Vyjela jsem na horu za nima a začala si nazouvat snowboard.Potom jsem vstanula,udělala jeden skok dopředu a už jsem jela.Ale jakmile jsem začala najíždět na první skok,prudce jsem zastavila.Oni se hned začali smát že to věděli že to neskočím,ale já jsem se jen tak nedala.Vyjela jsme nahoru a znova jsem se rozjela.Tentokrát jsem to skočila.Ve vzduchu jsem měla trošku strach,protože se mi zdálo,že letím dlouho,ale nakonec jsem to přeci jen přežila.Ti nahoře čuměli jak vyjevení,že jsem se vůbec odvážila to skočit.Konečně jsem dojela dolů.Sedla jsem si do sněhu a zhluboka se nadechla.Kluci za mnou přijeli dolů.S údivem na mě koukali jak jsem tam ležela a ani se nehla.Potom jsem se nakonec začala zvedat a kluci mě pochválili,že jsem to tak pěkně sjela.Hned mi samozřejmě řekli o závodech,které se konají hned za týden.Tak jsem chvilku váhala,ale potom jsem řekla,že se musím poradit s rodiči.A už se začalo stmívat tak jsem se musela vrátit zpátky na chatu.Jak jsem přišla,moje první téma bylo,jestli se mohu zúčastnit závodů.Mamka byla nejprve proti,ale potom po dlouhé době přemlouvání nakonec přikývla.Tak jsem se celá unavená vlekla do svého pokoje.Tam jsem sebou praštila na postel a hned jsem usnula.Tento den byl pro mě příliš únavný.Ale zítřek nebude o moc lepší. napsal/a: SnowGirl 18:06 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář