Kdybys jen věděl, jak je moc krásný,

bídný a slastný ten lásky žár.

Kdybys jen tušil, že mám teď vrásky,

pláču a "nevím", že nejsme pár.

Kdybys jen cítil, jak moc to bolí,

že Ty tu nejsi, možná je čas...

přestat mi rány sypat tou solí,

vyhojit duši, slyšet Tvůj hlas.

Tak musím konstatovat, že lyžák byl fakt super. Nejdřív jsem se do Pece p. Sněžkou moc netěšila, ale pak jsem propadla tomu kouzlu sněhových radovánek a hlavně snowboardu :-) Samozřejmě to byla ze začátku katastrofa a o nějakém ježdění hned za 2 dny nemohla být ani řeč... Prala jsem se s tím ale slušně, a jezdit "padacím listem" nebyl zas až takový problém.

Po několika dnech se učitel rozhodl, že nás zdokumentuje, a když jsem se pak viděla na videu, tak jsem si pomyslela něco o nešikovnosti a spolužáci mi začali přezdívat "plachťák" :D Další "úžasná" věc - běžky. Všichni sdíleli strašné nadšení, když nás vytáhli na celodenní...tůru :-X Jedna horší nadávka střídala druhou a když se naše vedení rozhodlo zavést pravidlo - za každý sprostý slovo kolečko kolem chaty - tak vulgarismů ubylo, ale né výrazně :D (taky jsem si zaběhala).

Samozřejmě se náš zájezd neobešel bez nehody a úrazu - Radka si zlomila ruku, což nás dost mrzelo. Posledni 2 dny si nezajezdila. Já jsem se pro změnu naučila obloučky až předposlední den. Bylo zvláštní, že až potom, co jsem začala poslouchat při sjezdu písničky. První oblouček jsem udělala na "Would You Love A Monsterman" :D. Jakmile se mi vypnul mobil, hapala jsem jak nakvašená padavka :D Každopádně jsem byla nadšená a strašně šťastná, protože jsem si myslela, že jsem ztracenej případ ale nebylo tomu tak :-) pak jsem jezdila jako prefesionálka :D a boardu jsem propadla totálně... Není nic lepšího, než frčet na prkně a poslouchat music :-) Ale pozor! Nedoporučuji přitom tancovat :D Nějak jsem zapomněla, že jsem na svahu a když jsem se řítila dolů, tak jsem se začala neforemně kroutit (nedá se říct tancovat, když máte obě nohy připoutané) a letěla jsem tak 50 metrů kamsi dolů :-X Potom jsem už "netancovala" :D

Nezapomenu na naše pravidelné hlášky "jdu zkontrolovat lyže", nebo "jdeme se provětrat" :D Modří už vědí :-) a samozřejmě, že nesmím zapomenout na úžasnou bobovou dráhu, kdy bylo za sjezdu slyšet moje "brzdi" a Lucčino "my se rozsekáme" :D Poslední večer se rozdávaly diplomy a ani mně nepřekvapilo, když jsem dostala diplom - 1. místo za nejelegantnější sjezd na snowboardu :D :D :D Nevyvarovala jsem se ani kanadě a tancování na stole, kupodivu bez kapky alkoholu :-) Jsem spokojená a opálená :D A tak kdo nesedí na chodbě není Čech, hop hop hop...

Seděla jsem v tom autobuse a za melodie skřípající karoserie se mi dělalo mdlo. Snad ještě nikdy jsem nebyla tak na dně. Měla jsem vybitý mobil, takže jsem ani nemohla z trucu poslouchat písničky, které bych si nejspíš pustila na plný pecky a ve vyhledávači bych si našla asi Roots, Rock, Riot... Docházelo mi, že dělám dokolečka pořád ty samý chyby a doplacím na ně zas a znova. Tohle zjištění mi na náladě moc nepřidalo. Připadala jsem si jako ten poslední člověk na světě a věděla jsem, že to nikomu říct nemůžu, aspoň ne v tuhle chvíli. Byla by to totiž nejspíš sebevražda. Teď už mám svou drogu v uších a jsem spokojenější. (Pane Bože jak jsem na tom závislá :-X Kdybych si měla vybrat co si rychle odnesu z hořícího bytu, tak nejspíš čapnu mobil a sluchátka..Jsem "feťačka".) Tak nějak jsem si v hloubi duše připadala zbytečná a ... jiná. Jiná než jaká jsem bývala a jiná, než jakou bych být chtěla. Napadlo mně, že tohle je buď konec, nebo...nebo úplný začátek.

Laskavostí svého nitra zachytáváš smítka mého strachu. Třpit Tvých očí se nevyrovná ani těm nejkrásnějším souhvězdím. Právě ona hluboká duše je labirintem mého očekávání. Rozdíly jsou tak markantní, avšak já nestojím o Tvůj soud. Jsem vrba vzhlížející se v nekonečné hladině Tvých myšlenek. Ztrácím se uprostřed chaosu. Relevantní jsou Tvá slova, vyjímající se v mých větách. Poznávám sladkost neůnosné hořkosti. Krásné pokušení svádí boj s nekompromisním rozumem. Latentní city, které jsou skryty daleko v mém srdci jsou jen těžkým soustem a vysokou laťkou pro nás dva...

Možná jednou budu jiná,
možná uvidím hvězdy.
Možná jednou budem spolu,
možná a snad aspoň někdy.

Možná jednou budeš vnímat,
vidět mně a né jen splín.
Možná jednou z mlhy výjdu,
a možná uvidíš jen stín.

Možná potkáš děvče drobné,
možná najdeš její strach.
Možná pomůžeš jí z bláta
anebo proměníš se v prach.

Možná chtěl bys třeba vědět,
co to píšu a komu.
Nestarej se, nepovím Ti,
třeba nic a nikomu :-)

Přebíhám zebru, brzdy mi selžou.
Tady jen stáje, oni mi nelžou.

Kolem mám teď jen kočičí hlavy,
myslím, že už mám,zase ty stavy.

Horizont v dálce, kde je má tma.
Koně se ženou, spřežení sta.

Zděšení strašné, pískání moc.
Musím se schovat, brzy je noc.

Obloha žádná, krásy tu kde jsou??
Zhasněte světla, hvězdy tu nejsou!

Vidíte někde, prosím vás, nebe??
Vždyť tu an není, duše mně zebe.

A co ty ptáci?? V uchu mi hvízdá.
Neslyším zpěvu, nevidím hnízda.

Hluk je tu strašný, vypudí zvěř.
Není tu ani jediny keř.

Zeleň tu chybí, ta je přec vzácná.
Přikrášlí obry, není moc pracná.

Bojím se světel, drátů a koní.
Holčička malá slzy tu roní.

Pomoc však žádná, každý je sám.
Teď možná skočím do vlčích tlam.

Don't take life too seriously. You'll never get out alive.

I hid my feeling behind a smile

The most important thing in communication is to hear what isn't being said

Mám teď ten pocit, znáš ho moc dobře,
ovládne srdce, hlavu i mně.
Mám ho už dlouho, není mi cizí,
příjemná vůně se line ve tmě.

Mám teď ten pocit, znáš ho moc dobře,
cítíš ho všude, krásný to jed.
Necháš ho slastně ovládnout tělo,
duši i srdce, je to jak med.

Mám teď ten pocit, znáš ho moc dobře,
pocit tak silný, není mi přán.
Nechci ho tady, nechci ho slyšet,
Vyžeň tu nemoc prosím Ty sám.

Mám teď ten pocit, znáš ho moc dobře,
nelži mi prosím, vím, že ho znáš.
Chtěla bych se Tě jednou snad zeptat,
jestli ho občas třeba nemáš.