....M....

24.Březen 2008

….M….

černo černý

------------------------

Proč chceme věci, které nemůžeme mít. A pořád, pořád, kdybychom měli zemřít budeme snít. Jaký smysl má čekání s utrpením. Třeba se čeká marně. Snad to není jen ta povaha, že to co nemůžeme mít, chceme nejvíc. Tolik čekání a tolik touhy, čas nás spoutá ale nezastaví. Každý máme svou vizi a každý v ní má rozdílné překážky. Někdo chce někoho koho miluje, ale nemůže s ním být, ať už je v tom někdo jiný nebo snad něco jiného. Nebo má cíl, kterého chce v životě dosáhnout a když se mu to nepovede, tak se zhroutí celý svět. K čemu bude těchto mých pár vět.

To co jsi chtěl mizí v dáli. Kvůli jedné věci či osobě mizí známí, přátelé i rodina. Vše se propadá a cítíš se sám a opuštěn. Chytáš poslední paprsky světla, ale proklouzávají mezi prsty. Sedíš, sedíš sám, nic nevidíš, všude je prázdno a tma. Připadá ti, jako by ses otevřel, někde, hluboko v sobě. Cítíš svůj tep, rychlost dechu. Nevnímáš okolí, žádné pro tebe není. Neexistuje nic. Začneš uvažovat, tak jak jsi nikdy neuvažoval. Začínáš bojovat sám se sebou s tím co jsi chtěl a s tím co tě zklamalo. Cítíš jak nervy pracují, jak chladne pot. Je ti úzko a stres, ten stres je tvým nepřítelem. Uvědomuješ si, že tvé sny se možná nesplnily a že jsi zklamaný a na dně, že nevíš co tě čeká, pozoruješ jak se tvůj svět hroutí. Avšak máš pořád sílu, tu sílu, která tě drží při životě. Není to nit života ani osudu, je to tvé srdce. Tluče a tluče, a mysl ti našeptává slova tajemná.

Není čas skončit. To pouto, které je ve vzduchu, samotný taj a ty. Vstáváš a říkáš,, Mě se možná moje touha nevyplnila, ale vyplnila se tomu, na kom mi strašně záleží, a pro tu osobu bych udělal cokoliv, cokoliv a tohle do toho spadá také, sice budu trpět, ale ta myšlenka, že alespoň ta, na které mi nejvíce záleží bude šťastná".

Stojíš, už není tma, cítíš chlad vánku, spatříš měsíc a hvězdy, šum jarní paseky a bublající potok. Jsi svobodný, jsi volný. Tvůj boj zvítězil, když v sobě pořád budeš mít jizvu. Budeš hledět do budoucnosti, když minulost bude pořád přítomná a někdy tak skutečná až nesnesitelně bolestivá. Ale zvítězíš ať už nad tísní, úzkostí, zklamáním, zradou. Mít hlavu vždy vzhůru a čelit musí každý a každý může zvítězit. Není mi lehké psát tyto slova, ale za pomoci přátel se dá zvládnout všechno, nikdy se před nimi neuzavírejte, nikdy. Každý sbírá síly kde to jen jde, i já a mě přibývá sil i tímto psaním, nevím proč a z jakého důvodu, ale připadá mi, že část svého zármutku a bolesti, zůstane v těchto písmenech a doufám, že i z toho vašeho něco ubude a přibude sil.

….Anděla hledej tam, kde jsou zlámaná křídla….

Autor: Pavel Šlechtický alias Mafos

napsal/a: Spalieri 20:31 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

Janík 27.03.2008 16:31:54

Pratelstvi je láska bez krídel.Tak najdeme andela a krídla si pujcime!!!