deník válečníka díl 2.

05.Říjen 2005

...leckdo by takový výjev neustál, ale my, členové komanda Karl, jsme viděli horší věci. Po chvilce otupení jsem opět maximálně soustředěn a vrhám se vpřed, jediné co vnímám je tlukot mého srdce a francouzské uniformy hemžící se jako mravenci bránící zoufale své mraveniště.."Schnel, schnell," volám a zároveň pohybem ruky nabíjím a...výstřel. Další Frantík dnes snídal naposledy. Dostávám se do varu a v zápetí přesekávám bajonetem několik končtin naráz, výkřiky utrpení, Egon vráží ledové ostří do překvapeného vojáka který se práve probudil, a v ten samý moment sekám do nepřítelova těla, několik úderů a kácí se k zemi...válka je svinstvo! napsal/a: Stephanno 02:32 Link komentáře (1)



deník válečníka

04.Červenec 2005

Je něco kolem čtvrté hodiny ranní, na Somě začína den...
Egon na mě volá že razíme do akce, dnes je řada na nás. Musíme přepadnout nedaleký zákop a způsobit co největší ztráty na nepřítelově straně, jsme s Egonem a Helmutem nejen velcí přátelé,ale především členové elitní úderné skupiny Karl. S prvními paprsky slunce dopadají granáty těch proklatých Frantíků. Plazíme se neohroženě vstříc jisté smrti, kulky a střepiny dopadajících granátů již nevnímáme. Vidíme zákop, z něho se ozývá nosová francouzština, ti proklatí Pojídači žab! Helmut to již nevydržel a hodil ruční granát přímo do středu zákopu! Rána, výkřiky a hlas utrpení! "Atention, atention..." Náhle se přímo předemnou zjeví Frantík a s bajonetem si to žene přímo proti mě: "Viva la France!" Ten odhodlaný výraz mne přivede do stavu tranzu. Naštěstí pohotový Egon mi opět zachránil život, Frnatíkova hlava se kutálí ještě několik stop daleko... napsal/a: Stephanno 03:55 Link komentáře (0)