… rok 2000 … pro někoho obyčejný rok, pro někoho znamenal přelom něčeho. Pro nás to byl ten druhý případ. Poprvé jsme se viděli, pozdravili a mluvili. Tenkrát jsme se viděli jednou za týden a nějak neměli snahu se k sobě přiblížit. Ty jsi byla součástí týmu, já byla outsider a nemohla se dostat dál L. Léta utíkala a vše se měnilo. Ty sis na mě ani nevzpomněla a já pokaždé, když jsem viděla nějakou tragickou brankářku v bráně a říkala si „ kdyby tak věděli o Laďce, hned by jí sem chtěli “ Byla jsi pro mě něco jako „bohyně v brance“. Nikdy by mě nenapadlo to, co se stalo v následujících letech. 22.5.08 my měli po zápase s Ervěnicema a šli se náhodou kouknout na Jirkov. Už ani nevím s kým tenkrát hráli J Tam jsem tě poprvé po takové době viděla … a říkala si „já mám snad haldy nebo co“. Pak následovalo Slunce a my se k sobě přibližovali, zase stejný začátek nejdřív jen pozdrav a pokukovačka a pak už rozhovor a společný blbnutí ….. tam jsem poznala, že nebudeš jen pouhý kamarád, že k sobě máme blíž a těšila se na další dny s tebou. Ale to co přišlo nečekala ani jedna z nás. Soustřeďko bylo tím nejlepším řešením pro poznání se ještě mnohem víc. Připadala jsem si jak diktátor a ty jsi šlapala jak hodinky. Nejčastější slova co jsi slyšela „přines, udělej, zajeď “ a tobě to nevadilo, prostě jsi se sebrala a jela J Teď si to pořádně uvědomuji, omlouvám se a zároveň děkuji !!! Při loučení se se všemi jsem slyšela „budu ti volat, psát … každý den !!! “ Kdo dodržel slovo jsi byla pouze TY a Pájin ! moji skuteční přátelé. Čekala jsi na mě když jsem vstávala. Snídaně, oběd, večeře … to vše jsme dělali společně a ve stejný čas. Kolikrát jsi byla v noci unavená a já plná elánu, protože jsem měla odpoledne, ale spát jsi nešla. Zůstala jsi se mnou a prokecali jsme mnoho hodin. Každý den jsi mi s něčím pomáhala …ať to byla škola nebo fotbal…cokoliv! V ničem nebyl problém ! Vzpomínáš na naše cvičení eeee J jak mě vichřice neodnese J …. každou neděli focení ?! V průměru tak 4hodky denně, to je výkon!!! Za tu dobu jsme se poznali ještě mnohem mnohem víc. Je sice smutné, že kvůli tomu abych poznala pravého přítele, musím odletět až za oceán, ale zároveň jsem za to šťastná. Vrátila jsem se jiná - změnil se mi pohled na svět, názory už nemám jako dřív a to nejdůležitější, poznala jsem, že mám pouze dva opravdové přátele a jedním z nich jsi ty!!! Nikdy tě nechci ztratit a moc si přeju abychom se vždycky přes vše dostali společně, společnými silami a vždy jako přátelé. Děkuju ti za všechno co jsi pro mě dělala a doufám,že i já ti jednou dokážu vše takhle oplatit. |
