Když vás všichni opustí, já zůstanu. Problém je v tom že všichni opouští mě. Pak jsem sám. samota je není tehdy když jste sami, ale tehdy, když nikomu nemůžete nic říct. Nikdo nezná utrpení z této samoty, vždy se někdo nebo něco najde(alkohol, drogy, přítel). Bez tohohle žiju já. Nejdu se opít když něco bolí, když strádám. ani drogy si nedám a přítele nevyhledám, zůstanu v tom sám. Ne proto abych trpěl nebo to zvládl, ale proto že se nikdo nezajímá a když a tak už jen o maličkosti. A když na děje odejde a smrt se blíží, já řeknu ne a tím to končí, pak hledám lásku a tam je vždy naděje.

Smutek je to s čím se potýkáme, každý den a vždy je něco co nám pomůže. Kámoši, přátele nebo láska. Když však nic takového není začnete pít, brát drogy a utíkat z reality. Já mám Přátele i kamarády, ale ti nejsou u mě když to potřebuju a já je nevolám. Jsem sám, tak nůž mám a co s ním? ''SEBEVRAŽDA'' to nikdy nejsem smažka, radši se jen trochu říznout? jen kapánek. ''Ne'' silný jsem a silný budu, ale bylo by to tak prosté, až sprosté. Nic jiného než zármutek. Jen opravdu sylný jedinec může tohle napětí vydržet.Beznaděj, sklamání, smutek.
Nikdo nikde? Zase sám jen sám. Samota mě pohlcuje a nikdo mi nepomůže. já však vztanu z toho hnusu a vše bude jako předtím, nikdo si toho nevšimne. a všechno bude v pohodě, uzavřu se a konec, pak zas někdy příjde čas, kdy se to vrátí a já budu na to sám, nebo ne? Kdo mi pomůže, když to neřeknu, když to popřu, když zapomenu....