Znáte taky ten pocit, když nemáte žádný starosti, jen pustíte nějakej oblíbenej hopec, rozhrnete záclony, vemete tužku a papír a kreslíte?... Já ten pocit znám dokonale. Vždycky, když dojdu z trenálu v půl jedenácté večer, tak si otevřu balík čipsů nebo otevřu čokoládu, sednu do křesla nebo na sedačku, pustím hudbu a kreslím. Většina papírů letí do koše, protože si říkám, že je to otřes :D. Ale něco si schovávám. A nebo, když jdu večer nebo v noci na ulici. Žlutě svítící pouliční lampy osvětlují silnice a chodníky a cosi vám žene do nosu nádech tmy. Cítíte jak se mírně ochlazuje ale vůbec vám to nevadí. Jenom se koukáte kolem sebe jak občas pár lidí kolem vás projde. Příjdete dom a víte, že si můžete se svou přítelkyní přitulit v posteli, a ráno se probouzet vedle koho ste usínali.