Výte co je nejhorší?Když všechno co jste měla zahodíte do prdele..Dáte mu všechno co máte...A on se na vás jednoduše vykašle ...No jo ale pak když už nic nemáte kam se máte vrátit?Když ty lidi co jste měla tak ráda už nemaj zájem.!Ty si byl promě všechno...Dala jsem ti všechno...Pro tebe já bych udělala všechno...Jenom že ty si mě jen za nos tahal a já myslela že jsme přatelé...Ne ted já vím co jsi zač..A už stebou nic společnýho nechci mít.Pokaždý si mi jenom ublížil..Tak proč bych se trápit měla?Ty víš okom je řeč....Já jen aby někoho dalšího nepodkalo to co mě..Uvědom si pár věcí...Protože já už jsem si je uvědomila....Tebe já jsem s přatelství milovala....
Tolik si mě toho naučil, tolik si mi toho dal….Tolik krásných věcí,nakterý když se podívám, vybavím si onu inkriminovanou chvíli, vidím jakjsi se tvářil,slyším, co jsi říkal. Tolik dovedností, zlozvyků,rituálů. Stačí mi pustit si jednu z těch písniček a mám chuť přijít zatebou a políbit tě. Ohromně mi chybíš….Víš,protože já tě miluju. Přesto všechno co jsi mi udělal, přes to,že tě začínám pomalu ale jistěnenávidět,za ten ukradenej čas a hlavně city, tě pořád miluju.
A co horší? Ty to víš. Samozřejmě že se zrovna před tebou a všemaostatníma budu tvářit, jakože nic, ale už když se blížím domů, toucestou jako vždy, kterou jsem třikrát týdně šla ruku v ruce s tebou tami zpět, z očí se mi pouští slzy lítosti a žalu nad ztrátou tebe.
Nevím co mám dělat. Jsem úplně bezradná. Bez ideálů, bez chtíčů. Nemámhlad,nemám ty svý chutě, nechce se mi nic dělat. Všechno taky jakobonus zvrtám a nedokážu se na nic soustředit, protože pořád jenpřemýšlím nad tím proč? Nevím co se změnilo a cítím částečnou vinu, alejá se jen bála, vždyť to víš. A tys mi prostě nedovedl poslední dobouodpovědět tak, abych se strachu zbavila.
A přece si mě dokázal tolikrát potěšit. Ty, tak strašně pozornejčlověk, kterej registroval každý moje slovo, kterej si hned okamžitězapamatoval mou oblíbenou kytku a sladkost a pravidelně mi nějakej tentulipánek nebo lízátko dovezl. Ty kterej ses nebál přijtí k nám, tykterej ses nebál být se mnou, když mi bylo vážně zle a ležela jsem ve40kách….Tak proč nejsme šťastní, když jsme si to plánovali
Kdy se obyčejným lidem dějí malé zázraky,den co den.Kdy nejenže nedošlok nejhoršímu ale možná se dokonce skoro nic nestalo,nebo jen něconepatrného zapadlo na své místo.Kouzlo toho,co mohlo být,ale nebylo,aje báječné taky jednou vyváznout se zdravou kůží.Nadšení z toho,conikdy nepřicházelo v úvahu a přece se stalo.A je skvělé taky jednouuspět navzdory všem okolnostem...
Opravdové přátelství je jako hořící svíčka. Musíš ji hlídat, aby jejíplamínek nikdy neuhasl. Pokud to dokážeš, vyhrál jsi pevné přátelství apokud dopustíš, aby oheň zhasl (dáš přednost lásce, jinému příteli atd.a na svého kamaráda zapomeneš) ztratíš aniž by jsis uvědomil vše, cojsi kdy měl. Ne věcného typu, ale něco z tvého nitra. A jednou pocítíš,jak chutná samota. A teď se zamysli.. Jaké lidi máš kolem sebe, co sekolem tebe děje upřímného a uvědom si, že každý z tvých přátel je jakosvíčka... bohužel, některá už to mohla uhasnout. Ano, můžeš ji znovuzapálit, ale myslíš, že to bude mít cenu? Že ti svíce uvěří, ženevyhasne znovu? Ne.
