Socha z Kamene   09.Srpen 2007


Přála bych si být sochou,
sochou z kamene.
Možná se ptáš proč?
Asi proto,že stojí v celé své
kráse,nehýbe se,nepřemýšlí,necítí.
Necítí bolest,necítí smutek,
necítí beznaděj,necítí lásku ani
nenávist,prostě nic.
Je to kus studeného kamene,
který nepotřebuje zahřát.
Necítí potřebu být milován a milovat.
Stojí tam,kde ji postavíš,
kouká studenýma kamenýma
očima,ze kterých nikdy
nevypláče jedinou slzu,pro
milovaného člověka,
kterýma se nikdy neusmějě.
Její rty jsou chladné,
nikdy nepocítí teplo tvých úst,
sladkost i trpkost polibků.
Necítí potřebu,aby se jí někdo
doýkal,něžně,vzrušivě,láskyplně,
a necítí potřebu se někoho
dotýkat.Nikdy nepozná jaké to
je,když ji někdo líbá oči,
ústa a všechny části jejího
kameného těla.
Nikdy se nazamiluje a zklamání
jí nerozdrtí srdce na prach.
Její kamené srdce je úplně
prázdné,nelítostné bez lásky.
Nyní je tvá otázka zodpovězena
a já i nadále toužím být
sochou.
Sochou z kamene,které nikdo
neublíží,nezabije její duši,
protože žádnou nemá.
napsal/a: TVeri 16:27 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář