Muj prvni clanek... naskrabala jsem to v praci nekolik mesicu zpatky a pokazde kdyz spadnu na dno tak se ten kus papiru objevi... a asi ten papir chce byt objeven.. tak tedy at tu je a ja ho muzu odhodit.

Nekdy se mi dze, ze svet se zastavil a ja ziju v mych vzpominkach. Nejvice je jich na Tebe, vlastne oni jsou vetsinou jen na Tebe. Kazdy den si uvedomuji vic a vic kolik casu jsme ztratili kdyz jsme oba byli jak male dti a snazili se vyhybat tomu druhemu. Ne. Vyhybat je moc tvrde, hledali a nachazeli jsme vymluvy jak oduvodnit ze spolu nemluvime a ze se nevidame.

Je mi do breku, kdyz si uvedomim ze nekdo kdo v mem zivote hral jednu z nejvetsich a nejdulezitejsich rolich nemel silu mi alespon rict sbohem. Mozna jsem to i zavinila ja. Kdo vi, ted uz je stejne pozde vycitat jeden druhemu.

Predstavuji si jake by to bylo kdyby jsme se mohli sejit a vyjasnit si budoucnost. Snim jak mi drzis v naruci a citim tvuj polibek na me tvari. Vidim te cekat pred zavrenymi dvermi s kytici ruzi na privitanou. Tohle vse by bylo krasne, ale v me situasi neuskutecnitelne.

Slibila jsem lasku jinemu. Uz vim jak ses musel citit kdyz jsi byl uzamcen ve vztahu o kterem sis myslel ze potrva a pritom ve skrytu tveho srdce byla myslenka na nekoho jineho. Nekoho s kym jsi byl blizky, kohos miloval ale nemohls mit. Tak se citim ja ted.

Pritom vim, ze jsem mela zlomene srdce od jinych a bala jsem se ze zlomim srdce tobe. Laska a osud hraji svou hru. Nekdy velmi odlisnou od nasich snu a prani.

Uz je to 6 let cos poklekl prede mnou a pozadal me o moji ruku.

Tohle byl nejkouzelnejsi moment v mem zivote. Neuvedomovala jsem si to az do ted. Byl jsi pro me "joy of my life". Byl jsi moji soucasti a nikdy mi neprislo na mysl, ze by nas neco rozdelilo.