Bylo ráno. Nad tekkenským městem Trixidon zářilo slunce. Krásné slunečné ráno.

„Vstávej fešáku, za hodinku máš být v práci…“ Náramkový psychomobil vyzváněl dál a čím dál tím hlasitěji. Altar se s velkou nechutí probral, hlava ho třeštila jako střep, včera to asi opět trochu přehnal s kamarády v hospodě. Posadil se na posteli, protřel si oči. Zjistil, že je nahý a je v cizí posteli. Oblečení leželo na zemi na hromadě a vedle něj spokojeně oddychovala jakási blondýna. „Sakra, co tu dělám…. Odkud tu couru znám?!?!?“ Nestalo se to poprvé, kdy se Altar vzbudil v cizí posteli vedle neznámé ženy. Bleskově se ošatil a potichoučku se vytratil. „Doufám, že jsem jí nenechal svůj telefonní kód, do prdele, to je hodin, hmmm, jestli jsem ji nechal svůj kód, bude mě ta děvka otravovat, jak jí mám pak vysvětlit, že šlo jen o sex?!?!?“ Tiše zabouchl dveře a uháněl po schodech k luftru. Venku si zapálil a snažil se posbírat nějaké střípky vzpomínek ze včerejší noci. Byl chlastat. To je jisté. Potkal tam nějakou ženskou, jak se sakra jmenovala?!? Ale byla dobrá, sakra dobrá. Altar se pousmál, a pomyslel si, že tak dobře už si dlouho nezašoustal. Nad hlavou mu zářilo slunce, byl krásný den, tak na co by se trápil, že neví, jak se jmenuje ta, se kterou prožil pár orgasmů. Stejně už je to minulost. Jen doufal, že jí něco neslíbil. Nasedl do luftru a vyrazil do práce…

Altar byl ale jinak vcelku milý Tekkeňan. Měl skvělou práci, která ho bavila a byla dobře placená, svůj dům, luftr a spoustu jiných vymožeností. Jedinou vadou na kráse byl jeho nepěkný koníček: Ženský.

Také byl i velmi pohledný a sprostě toho využíval ve svůj prospěch. Měřil asi 180 cm, měl krátké ježaté vlasy tmavě modré barvy, štíhlý ostře řezaný obličej, štíhlou postavu, pleť v odstínu krásné modré. Oni všichni Tekkeňani jsou modří, ale Altarova modrá byla nějak více sexy. Nejhorší na něm byly velké černé bezedné oči, protkané modrými blesky a neodolatelný úsměv. Žádná těmto zbraním neodala a Altar tak živil svou mizernou zábavu a nezkrotný sexuální apetit.

„Někdo ti volá, fešáku, neznámé číslo“ A kurva, tak přece jenom jsem ji dal svůj kód……

Sundal telefon z ruky a přijmul hovor.

„Tady Altar Epetulex, kdo volá?“

„No to jsem přece já cukroušku“ozval se dívčí hlas“Kam jsi mi zmizel?!?“

„My se známe, puso?“ Altar se vždycky snažil v takovýchto situacích dělat blbýho.

„Jak my se známe?!? Ty si nepamatuješ, s kým si se včera v noci miloval?!?!?“ Dívčina se začínala poněkud vztekat. To se někdy stává…

„Jej, to jsi ty, ehm, jakže se jmenuješ??? Promiň, ale jedu do práce, já se když tak ozvu později.“

„Cože?!? Jak nevíš, jak se jmenuju?! Vždyť si říkal, že mě miluješ?????!!! A že jsem krásná?!? „

Altar se zděsil, ta holka je ale naivní. „Tohle jsem ti vážně řekl? Tak to promiň, asi jsem trošku přebral, no nic, snad se zase někdy potkáme, byla jsi dobrá, to musím uznat, ale jinak nic. Mrzí mě to, kočko, smůůůla. Já asi nebudu ten pravej…“

„Ty zasranej hajzle!!!!!!!!! To jsem ti byla dobrá co?!?! Když jsi mě šoustal!!!!! A když jsem ti ho kouřila!!!!!!!! To jsem byla ta nejhezčí holka na světě!!!!! PRASE!!!!!!!!!!!

„Ale tak se hned nerozčiluj, krásko, vždyť jsem ti říkal, žes byla dobrá, takhle parádně jsem si dlouho nezasouložil, to fakt musím uznat… Měj se…

Neznámá chtěla ještě vyřknout pár nadávek, ale Altar telefon položil a spokojeně řídil dál. „Že prý ji miluju, to je ale kráva, neměla se mnou vlézt do postele, sama mi ho tahala z kalhot už u výtahu, za to já bohužel nemůžu.

V práci bylo jako obvykle rušno, továrna na výrobu robotů byla opět v plném nasazení. Altar tam pracoval jako psychokoordinátor a matematický modelátor. Stručně řečeno, pomocí svých silně vyvinutých duševních sil ovládal někdy až sto metrů vysoké roboty. Buď bojové, nebo obyčejné, na různé činnosti. Vždycky je prozkoušel, jestli jsou schopni práce a nemají nějaké poruchy. Tedy musel si pamatovat všechny funkce a stavbu každého robota a tyto znalosti následně spojit s koordinací celého svého těla a myšlenkovou silou. Pomocí složitých tanečních kroků v rytmu nějaké písničky prostupoval systémem robota a ten se pohyboval podle Altarových myšlenkových příkazů. Takže Altar jakoby tančil s helmou na hlavě připojenou na centrální počítač a robot se hýbal po něm a protahoval si různé mechanismy svého těla. Nesmírně složitá práce na mozek

U centrálního pultu přiložil ke snímači svůj náramkový psychomobil, přihlásil se na směnu a vyrazil do bufetu na ranní kafe.

„Dobré ráno přeji, no Vám to ale dneska sluší, Terellino“ zalichotil prodavačce a usedl na barovou telekinetickou židličku. Zápalil si, vyslal jí zářivý pozitivní úsměv. Slečna ale věděla, s kým má tu čest, tak se nenechala lapit do Altarových sítí. „Na mě to nezkoušejte, pane Epetulexi, já vás mooooc dobře znám a vím, co vy jste zač. Ošustit a opustit, viďte?“

„Ale no ták, kdo vám napovídal o mě takové hnusné řeči? Já akorát hledám tu pravou, nic víc. Jinak jsem hodnej a milej, to mi věřte.“

Prodavačka se rozesmála. Možná tak pravou díru, pomyslela si. Altar ji mrknul na prsa a na zadek, je to kočena, pomyslel si, hned bych ji přehnul u pultíku a rozdal si to s ní. Pěkně po ránu, zezadu… Jej to by byla nádhera…

„Pane Epetulexi, nekoukejte mi na prsa, já Vás vidím, jak mě okukujete. Tady máte to kafe.“ Když odešla otevřít okno, aby vyvětrala cigaretový kouř, Altar se za ní připlížil a plácl ji po zadku. „Áááá, nechte toho, že já to na vás řeknu, že mě tady sexuálně obtěžujete…“ Altar se usmál a plácl ji znovu a políbil na tvář.

„Ale jakýpak obtěžování,“dušoval se „ to bylo jenom takové přátelské poplácání, to by byl hřích, nesáhnout si na takovou pěknou prdelku, no nemám pravdu?.“ Sedl si zpátky, usrknul kávy a zaměřil znovu svůj chlípný pohled na její bujné poprsí. Prodavačka jeho upřený zrak zmerčila a stříkla po něm vodu na kytky. Né, že by jí to vadilo, že ji Altar okukuje, spíš ji to těšilo, jenže u děvkaře jako je on, je to bráno jako přirozenost. A navíc byla zadaná. Měla přítele, který se už párkrát chystal dát Altarovi pěstí jednu mezi oči.

„Co blbnete? Já jsem se ráno už koupal, co vykoupete se někdy se mnou? Mám takovou velkou pěknou vanu, řízenou psychickým stavem uživatele, no co vy na to?“

„To, abych vám zchladila ty vaše hříšné myšlenky, já mám přítele, takže snaha marná, pane Epetulexi, ale za hřích byste stál, to se musí nechat. „

„No vidíte! Já si s vámi moc rád zahřeším a vůbec mě nebude mrzet, že se vrátíte zpátky k milýmu, srdce mi to rozhodně nezlomí. No ták, nebuďte na mě taková zlá, vždyť jde jenom o sex.“

„Pane Epetulexi, u sexu je důležitá láska, víte vy vůbec co to je? Však vy se taky jednou zamilujete, ono to jednou přijde, tomu věřte.“ Altar se rozesmál. Takhle ho dlouho ještě nikdo nepobavil. „Hmmm, ale já už se zamiloval…“zašeptal najednou tajemně.

Prodavačka se zarazila:“A do koho prosím vás???“

„No přece do vás, krásko.“Altar na ni mrknul a vyslal ji vzdušný polibek. Prodavačka ho švihla utěrkou.“a já si už myslela, že se stal zázrak, vy se opravdu nikdy nezměníte, vy budete pořád stejnej mizera…“ Altar dopil kafe, típl cigáro a dál laškoval s prodavačkou. „Tak co, zhřešíte se mnou??? Tomu vašemu to neprásknu, a navíc, co oči nevidí, to srdce nebolí.“ Prodavačka se zamodrala. Určitě by s ním sex byl báječný, ale pak by jí zbyly jen oči pro pláč. „Říkám Vám, že NE! A už to na mě nezkoušejte, buďte tak hodnej.“ Uraženě se otočila a srovnala hrnečky na tácek. Vypadala, že se zlobí, ale Altar věděl, že to jen hraje. Má ji v hrsti pomyslel si. A tak ji dále chytal do svých neviditelných pavučin.

„Tak aspoň, pusu, takovou malou pusinku, to by šlo ne? “ žadonil a prosebně se na ni podíval. Cudně sklopila oči, jedna pusa přece nic neznamená.

„Ale jenom na tvář, jinak vám dám facku, a jakože ránu mám prý pořádnou. A pak už mě přestanete otravovat, ano?“

„To víte, že jo, máte moje čestné slovo.“

Nahnula se přes pult a nastavila Altarovi tvář. Altar ji uchopil obličej do dlaní a vtisknul ji vášnivý hluboký polibek. Prodavačka zůstala stát jako opařená. Takový žhavý polibek ještě nezažila. Altar ji pohladil po tváři: “Pořád si nechcete zahřešit? Nebojte, já budu něžnej.“zašeptal a dlouze se jí podíval do očí. Slečna cítila, jak jí zábrany povolují, třeba by ho dokázala změnit, kdo ví, ale v hlavě se jí ozvalo:“JSI ZADANÁ, SAKRA! A s tímhle děvkařem? Pro něj nebudeš nikdy jediná! A rozhodně ho nezměníš!“

Probrala se z okouzlení a vlepila mu pořádnou facku, že Altar spadl z telekinetické židličky na zem. Spočítal hvězdičky, zvedl se ze země a pobaveně prohodil:“Vy jste teda ale divoška! To se mi líbí, no, ale když ne, tak ne. Já vás teda zlobit už nebudu.“ Prodavačka vztekle zaťala nehty do pultu, ten parchant ji málem dostal.

„A já myslela, že vám můžu věřit!!!! Ještě jednou a nikdy Vám už kafe neuvařím!“ Altar se smutně zatvářil: „To by mě mrzelo, kafčo od vás mám nejradši. Ale kdyby náhodou jste změnila názor, klidně přijďte a já vás zasvětím do tajů nespoutaného sexu. Ale teď už musím, za deset minut mám být na pracovišti. Tak pa, divoženko.“ Poslal ji vzdušnou pusu a veselým krokem zamířil do neurokybernetické laboratoře, kde ho čekala armáda neseřízených robotů. Prodavačka se za ním dívala. Je to škoda, myslela si, takovej fešák a takovej hajzl mizernej.

Cestou na pracoviště potkal svého nejlepšího kámoše Petrexe. Petrex byl jeho parťák v lovu ženských. Sázeli se, kdo kterou sbalí dřív, kdo kterou dostane dřív do postele. Většinou vyhrával Altar, měl k lovu lepší předpoklady. Petrex byl menší postavy, trochu při těle, měl kulatou přátelskou tvář a delší černé vlasy. Vypadal přátelsky a mile, ale úmysly měl stejně mizerné jako Altar.

„Nazdar Altare!!! Vypadáš, jako kdyby sis řádně zasouložil, co ta kočka včera v baru, no povídej, přeháněj, dostals ji???“

„To bylo až moc snadný, málem mě znásilnila už ve výtahu, ty vole já jsem ji prej řekl, že ji miluju…“

Petrex se uchechtl:“ A věřila ti?“

„No jasně že jo! Ráno mi volá, a že prý kam jsem jí zmizel, tak se jí ptám, my se známe? A ona že jo, vždyť si se se mnou miloval! A já jí říkám, no jejda už vím ty ale jako smůůůla z toho nic nebude, a ona že jsem hajzl, že jsem jí říkal, že jí miluju a další podobný kecy, no neměl jsem náladu se s ní hádat, tak jsem jí to típl a adies.“ Petrex se rozesmál a poplácal Altara po ramenou:“ Ty chlape, ale řeknu ti, ty seš ale kus svině, nemáš jim dávat svůj kód, pak tě nebudou opruzovat.“

„No ale ono to zabírá, dám jí kód, a ona už slyší vyzvánět svatební zvony a hned je povolnější.“

„A ty vole, proč si jí říkal, že ji miluješ????? Já bych ti takovej kec nikdy nevěřil.“ „Hmmm, chtěl jsem ať mi ho vykouří, a ona že ne, tak jsem jí řekl, ale lásko miluju tě, udělej to pro mě, no tak, miláčku..“ „A co?“skočil mu do řeči Petrex „no co klekla si a jela, ale ta to teda uměla, ta by mi vycucla i mozek z hlavy jak byla nadržená, pořád se mně ptala, jestli ji miluju, tak jí říkám jóóó to víš, že jo, ale věnuj se svý práci, možná jsem ji neměl poslat do háje, na další povyražení se mohla hodit. Ale co, budou jiný a lepší.“

„Jasný kámo, moje řeč, já měl včera rozdělanou tu druhou, tu černovlasou samičku..“

„To byla ta její kámoška ne?“ „Jo, jo to byla ona“ „A co?“ „ Jedno číslo jsme stihli už na chodbě, pěkně jsem ji opřel o zeď, a když jsem jí chtěl přefiknout ještě u ní v ložnici, vypadlo z ní, potichu ať nevzbudíš dcerku, no brácho, vzal jsem nohy na ramena a zdrhnul, řekl jsem jí, že jsem v hospodě zapomněl kamaráda, který má u mě spát, a mazal jsem pryč.“ Altar se rozesmál na celé kolo.

„Ty vole, tys prcal maminu, no já se poseru, bacha ať za tebou nepřijde se zprávou, že budeš fotr.“

„Nestraš prosím tě, dělal bych, že o ničem nevím, prostě se neznáme…“

„Jasný, řeknem, že jsme teplouši a že 6 let máme trvalý vztah, tak ať dá pokoj, ty brácho, už musím do laboratoře, po šichtě dáme kafe. Mám rozdělanou tu sexu prodavačku, ráno jsem ji málem dostal, takovej kousek mi chyběl a přefik bych ji přímo za pultem.“

„A jak to, že nic nebylo, ona unikla tvým spárům?“

„Dá se říct, je zadaná, ale říkala, že bych stál za hřích.“

„Ty vole, v práci ne, to se roznese, kašli na to, kdo nám pak bude vařit kafe!“

„Taky si říkám, asi se na to vyseru, řekl jsem jí, že až bude volná, tak ať se ozve, tak uvidíme, zatím se měj, čau.“

„Ty taky, odpoledne v kantýně.“

Altar se odebral na pracoviště neurokybernetické laboratoře. Sedl si k centrálnímu počítači, vypočítal pár programů a psychických kliček pro osobnosti robotů. Když měl práci hotovou, šel zkontrolovat roboty a jejich motorické funkce. Jak se tak hrabal v neuropanelu, zahlédl vnadnou sekretářku, která přišla s papíry. „Dobrý den pane Epetulexi, tady vám nesu ty směrnice a další pracovní plán, jo a mimochodem, volala vám ráno nějaká dáma, vy jste tu ještě nebyl, mám vám vzkázat, že jste hajzl a zasranej parchant.“ Altar jen pokrčil rameny:“ No jo, ženský, pořád mě otravujou a nadávaj mi, a já jim přitom nic nedělám… Nerozumím tomu. Ale vy si nemyslíte, že jsem parchant, že ne?“ Altar na ni mrknul a pousmál se. Sekretářka byla vůči jeho pokusům imunní, sice se jí líbil, ale chlapy jeho typu nesnášela z celé své duše. „Né, já si jenom myslím, že jste sexistický prase a nedělejte na mě oči, mě nedostanete, i kdybyste se na hlavu stavěl. Lituju každou ženskou, která kdy s Vámi vlezla do postele.“ Položila mu světelné papíry na stůl a chtěla odejít pryč, ale Altar ji chytil za ruku. „To mě mrzí, že máte na mě takový škaredý názor, přitom já vás mám tak rád.“

„Jo a prodavačku v kantýně taky, že? Ji nechte na pokoji, je to hodná holka. Aspoň té byste nemusel kazit život.“ Altar se podivil, jakou rychlostí se šíří drby mezi ženskýma, ještě že jí nepřefiknul, protože už by to věděla celá továrna.

„Já přece vím, vždyť jsem jí řekl, že už ji nebudu zlobit, já zase nejsem až taková svině, abych ostatním rozbíjel vztahy, to né, ženský mi samy lezou do postele, to je mám z ní vyhánět nebo co?!“

Sekretářka zakroutila hlavou. „Já nechápu, proč zrovna takoví jinak skvělí chlapi musí být takový prasata, víte, jak by vás měly ženský rády, kdybyste nebyl takovej hajzl? Umíte se oblíkat, jste chytrej, tak proč?“ Altar objal sekretářku něžně kolem ramen:“Já vám něco povím, mě mají holky rády i tak. Sice jen chvíli, ale mě to vůbec nevadí, je jich na Tekkenu tolik, že budu vlastně stále milován!“ Sekretářka setřásla ze sebe jeho ruku. „Však vy to jednou poznáte, jednou se zamilujete a pak se budete divit.“ Jó, to už jsem dneska někde slyšel, pomyslel si Altar. Sedl si k centrálnímu počítači, prohlédl papíry, nachystal si práci na zítřek a pustil se do psychokoordinování. Za chvíli tovární alarm ohlásil konec směny. Altar vypnul počítač, přikázal robotům, ať se seřadí, zamkl laboratoř a odebral se do kantýny na kafe. Tam už Petrex sváděl rozkošnou prodavačku. Altar si k němu přisedl na telekinetickou židličku:“Hele tu mi nebal ta je moje, viďte slečno Terellino?“ Jakmile ho prodavačka spatřila, zmodrala studem a sklopila zrak k podlaze:“ Pane Epetulexi, neřekla jsem vám to ráno dost jasně? Já se s Vámi nikdy nevyspím!!!!“ Altar složil obličej do dlaní a dělal, že pláče:“Petrexi, vidíš to?!?! Ona mě nemá ráda, ach ouvej to bolí, jak mi to trhá srdce!“ Petrex mu přátelsky položil ruku kolem ramen:“ Ale já tě přece miluju Altíku“ zašvitořil tenkým hláskem „nó dej mi pusinku broučku…“ „A budeš na mě hodnej????“ Altar na Petrexe toužebně zamrkal a prodavačka to už nevydržela a hlasitě se rozesmála. „ Vy jste magoři, oba, tady máte kafe a už mě neotravujte, mám práci na rozdíl od vás.“

Altar s Petrexem spokojeně dopili kávu a odešli z RoboTrexu do baru na jedno pivko. „Hej tady je to prý dobrý“ ukázal Petrex prstem na jednu hospodu. Altarovi přišla putyka nějaká povědomá. Když vešli dovnitř, spatřil u baru fakt sexy ženskou. Vysoká, zrzka, velký kozy, hmmm, dal by si říct. Někoho mu připomínala, však nevěděl koho. “ Ty Petrexi, mám pocit, že s touhle jsem už něco měl.“

„Hmmm, to je zcela jistě možné ba až neskutečně pravděpodobné…“

Barmanka se otočila a jakmile spatřila Altara, zaťala nehty do barového pultu a vztekle zasyčela“ Ty se mi ještě opovažuješ přilézt na oči ty hajzle???!!!!“ Tak jo, měl s ní něco. Altar se na ni pobaveně pousmál a sedl si i s kámošem k baru. „Ty mě ignoruješ, ty parchante?!?! VYPADNI!“ Altar udělal nechápavý výraz:“ Ale dámo, já vás vůbec neznám.“ Barmanku to nasralo ještě víc. „Jak neznáš, ty hovado?! Před dvouma týdnama jsi mě dostal do postele, ty svině a sliboval si, že zavoláš a vůbec ses neozval, ty parchante!!!! Sbalil si mě v tom novým klubu na konci města!!!!“ Altarovi docvaklo:“ Jééé, to seš ty, jejda to mě nenapadlo, že tě ještě někdy potkám.“

„Proč ses vůbec neozval, já věřila, že mě máš rád, říkals, že mě miluješ!!!“ Mno, to už jsem dneska někde slyšel, pokud se nemýlím.

„Já ti fakt řekl, že tě miluju?!?! A tys mi věřila? Tak to promiň. Víš, co se říká? Nikomu nevěř a sobě jen na 50%.“ Barmanka vzala z regálu tu největší flašku čehosi a uchopila ji hrozivě za hrdlo.

„Já ti říkám, vypadni a ihned nebo tě tou flaškou přetáhnu po hlavě!!!“

„Ale no ták, polož to, ještě si ublížíš, jo a kde mám to pivo sakra, já jsem přece zákazník! Tak mě musíš obsloužit bez ohledu na to, jestli jsem tě přefikl nebo ne!!!“

Barmanka utekla do prostoru pro personál a rozplakala se.

„Vidíš toho hajzla?!?! „ řekla mladinké servírce“Toho v tý modrý košili, to je on, co jsem se kvůli němu trápila, už jsem se z toho skoro dostala a on si přileze mě otravovat!!!“

Mladinká servírka přišla k baru a s kyselým výrazem načepovala oběma pivko .“ Ty bacha ať není otrávený…“ zašeptal Petrex. Servírka si změřila Altara pohledem.

„ Tak vy jste ten sviňák, co Ilix tak ublížil, vy ani nevíte, jak se kvůli vám trápila, ale to je asi zbytečná ztráta času vám něco takovýho říkat, že???“ Altar se zářivě na mladou slečnu usmál:“ Já za to přece nemůžu, že mi sama vlezla do postele a mimochodem stejně jsem si s ní neměl co říct, doufám, že vy aspoň něco v té hlavince máte, na rozdíl od ní.“ To už Ilix nevydržela a vyběhla z prostoru pro personál s flaškou nad hlavou:“VYPADNI TY ZASRANEJ PARCHANTE !!!!!! Já ti říkám zmiz, než napočítám do tří nebo se neznám a tu palici ti rozfláknu!!!!“

Altar slezl ze židle a s ledovým klidem ji provokoval dál. „Ale copak, copak???? Předtím jsem nebyl hajzl ani parchant, to jsi mě prosila, ach Altare, už mi ho tam vraž!!!!!!Aach, ano!!!“ Altar zasténal a napodobil pár kopulačních pohybů „to se ti to líbilo, co?!?!“

Barmanka zalapala po dechu, co si to ten sviňák dovoluje?!?

„ Ty Altare, pojď radši, ona tě tou flaškou fakt praští, vypadá dost nasraně!!!!“

„Máš pravdu, půjdem, no nic Ilix, kdybys měla chuť si zařádit, ozvi se a já ti ho tam milerád znovu vrazím!!!“

„PRASE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“zaječela barmanka a mrskla po něm flašku. Altar stačil ještě uskočit a flaška se roztříštila o zeď. Altar obdivně hvízdnul:“ Ty seš pořád stejná divoká potvora co???? Tak pa puso!!!“

Slyšel za sebou ještě spoustu peprných slov, ale vůbec se jeho duše ani citů nedotkly. Byl na nadávky víceméně zvyklý. Všechny ho napřed milovaly a pak nenáviděly.

Zamířili s Petrexem do jiné hospody. Našli jednu malinkou pěknou na konci ulice. Nikdo tam nebyl, jen dvě mladinké servírky. Jedna byla blondýnka, takové neviňátko, druhá vypadala trošku zkušeněji, měla krátké, tmavě oranžové vlasy.

„Kámo, ta bloncka je moje…“ prohlásil Altar a zapálil si cigaretu. V duchu pomalu spočítal plán, jak na ni. Vypadá, že je taková nevinná, klasický typ pečovatelky, co vám ráno donese snídani až do postele a čeká, až se vrátíte ožralej z hospody, aby vám mohla dát prášky proti bolení hlavy. Chvíli ještě přemýšlel, jak se jí co v nejkratším čase dostat pod sukni a pak típl cigáro a šel lovit.

Přišel k baru a smutně se opřel o pult. Petrex se jen v duchu smál, to je hajzl, to snad není možný…

„Přejete si něco, mladý pane?“zeptala se servírka. Měla takový tenký hlásek, prostě nenápadná, šedá myška. „Slečno, hrozně mě bolí hlava, prosím vás nemáte nějaký přípravek, nebo já asi omdlím…“ Altar se tragicky chytil za hlavu a začal se mírně potácet. „Jejda počkejte, něco tu mám, je vám moc špatně? Posaďte se, já vám donesu rychle něco na zapití.“

„Slečno, já už to nevydržím, jsem nemocný, mívám často příšerné bolesti hlavy, ale teď to obzvlášť hodně bolí, já si potřebuju lehnout nebo se složím…“ Altar nasadil ještě útrpnější výraz a začal se lehce třást. Servírka se polekala a jemně ho podepřela: “Pojďte si lehnout vedle, je tam malá místnost, já vám dám ten prášek, uleví se vám, uvidíte, nemám zavolat sanitku???“

Ještě to tak, pomyslel si Altar. Cestou do vedlejší místnosti spiklenecky mrkl na Petrexe a ukázal mu za jejími zády zvednutý palec. Ten už oblboval krátkovlasou slečinku.

„Sanitku néé, já nemocnice nesnáším, ale jste moc moc hodná, já bych potřeboval ženu, jako jste vy…“

„Vy jste sám?“ Servírka se v duchu zaradovala.

„Ano, každá chce se mnou jenom do postele a já hledám stále pravou lásku, ale asi hledám marně.“

„Ne, určitě nehledáte, já taky věřím na pravou lásku, a zatím jsem ještě nenašla, ale věřím, že jednou najdu toho správného muže.“

„Jste hrozně milá, opravdu, takhle se o mě ještě nikdy nikdo nestaral, moc vám děkuju, auuu, jak mě ta hlava hrozně bolí…“ Slečna pomalu Altara uložila na lůžko a donesla mu prášek s jakýmsi zeleným pitím. Altar útrpně prášek polkl, doufal, že mu nebude nakonec doopravdy blbě a znovu se na servírku krásně usmál. „moc vám děkuju, zachránila jste mi život…“

Blondýnka si ho prohlížela, hrozně se jí líbil, hlavně ten jeho úsměv a jaké měl krásné oči, třeba je to konečně on, její vysněný princ v bílém luftru, který ji bude milovat na věky věků. Pohladila ho po tváři. Altar ji ruku něžně chytil a políbil ji na dlaň. „Máte krásné ruce, celá jste krásná, ale hlavně hodná, promiňte, ale já se do vás asi zamiloval…“ Pche zamiloval, Altar používal toto slovo pouze ve svůj prospěch, tedy když toužil po orálním sexu, jinak v životě nepoznal jeho pravý význam.

Servírka cítila, jak jí buší srdce, je to tady, konečně ji asi potkalo štěstí v lásce.

„Už je vám lépe? Jak se vlastně jmenujete? A kde pracujete?“

„Jmenuju se Altar Epetulex a pracuji v té továrně na výrobu robotů, v Robotrexu, moje práce je strašný nápor na mozek, je hrozně duševně vysilující.“ To byla jediná věc, ve které Altar nekecal, jinak jí lhal, až to praštělo… „už je mi ale trochu lépe, když jste mě tak hezky pohladila, hned se mi ulevilo… Já už prostě nechci být sám, je mi samotnému smutno. Kdybych měl hodnou ženu, staral bych se o ni, nosil bych jí květiny, ale žádnou nemám, všechny jdou jen po penězích a po lásce ani stopy…jak se vlastně jmenujete“ Servírka se jen tetelila blahem

„Jsem Elenax, mimochodem já nejsem taková, já taky hledám toho jediného pravého a už jsem se tolik spálila…“ Tak teď asi shoříš, děvenko, pomyslel si Altar a lapal ji dál. Pohladil ji po vlasech a dlouze se jí podíval do očí, byl to vražedný pohled, každou vždycky zlomil a ta mu pak padla k nohám. „Jste neskutečně krásná, až se mi z vás rozbušilo srdce, sáhněte si…“ Položil jí její malou ručku na svou hruď. „A-ano cítím, mi taky buší, jako o závod, zkuste…“ Vzala mu ruku a dlaní si ji přiložila na prsa. Altar se v duchu mohl potrhat smíchy, ta musí mít teď puls aspoň 360 za minutu. Ale kozičky má pěkný. Něžně ji stisknul levý prs, pohladil po tváři a přitáhl si její obličej blíž. Vůbec se mu nebránila, dívala se na něj s lehce přivřenýma očima a pootevřenou pusou, jakoby čekala na polibek. Altar neváhal a vášnivě ji políbil. Ta ho divoce chytila kolem krku a přitiskla k němu celým tělem. Cítil její jazyk až v krku, páni ta je ale nadržená, to je teda síla. Posadil si ji na klín a líbal ji dál. Už měl ruce pod její halenkou a rozepínal jí podprsenku, když v tom přišli nějací zákazníci. Kurva fix, zaklel v duchu, do prdele, zrovna teď. Elenax z něj rychle seskočila, bleskově se upravila a odešla k baru. Altar se mezitím chtěl vytratit zpátky za Petrexem, ale ona mu pošeptala:“ Stavte se večer, po osmé hodině, budu tu čekat na vás, přijdete???“ „To víš, že přijdu, krásko, budu se těšit, tak se zatím měj a dík za tabletku, pa.“ Když s Petrexem vycházeli ze dveří, poslal jí ještě vzdušný polibek.

Sotva vylezli ven, Altar se hlasitě rozesmál:“Ty vole, to snad není možný, blbých 15 minut a už mám přijít večer, to bylo tak snadný, až mě normálně přešla chuť, a tak uvidíme, třeba mě v něčem překvapí…Co ta tvoje, brácho, hmm?“ Altar si zapálil a naslouchal kamarádovi. Petrex tak úspěšný nebyl:“ Jako pokecali jsme, dala mi svůj kód, ale jinak nic, pořád se ptala na tebe, ty šmejde…“

„A na co se ptala?“

„No co ti je a tak, a že seš taky sympaťák, tak jsem ji nakecal, že máš nějaký výrustky v mozku a to ti způsobuje bolesti…“

„Cože?!?!“

„No tak co jsem jí měl, kurva říct, že chceš opíchat její kámošku, proto hraješ divadlo, jak seš ubohej, opuštěnej a nemocnej?!? Něco jsem nakecat musel, abych udržel tvé plány v utajení…“

„Díky za službu kámo, ta byla tak nadržená, že mi málem ukousla jazyk, ona si myslí, že jsem ten pravej pro vztah, stačí prohodit pár keců, jako že jseš sám, a hledáš ženu a skáčou ti do náruče samy.“ Ještě chvíli řešili svoje nové úlovky a pak se každý rozešel směrem ke svému domovu.

„Volá ti máti, fešáku…“ vyzváněl náramkový psychomobil. Altarova maminka byla jediná žena na celém Tekkenu, kterou měl Altar doopravdy rád.

„No ahoj maminečko, rád tě slyším, copak je?“

„Nazdar synáčku, nedělej, že mě rád slyšíš, nezavoláš jak je ulex(tekkenský rok, dlouhý jako 2 pozemské roky) dlouhej, co už máš konečně ženu?“ Zase ty samý otázky…

„Mami, já pracuju, nemám tolik času, mimochodem ráno jsem od jedné ženušky odešel a večer jdu zase za jinou, neboj, maminko, ženy mi nechybí…“

„Synku…“ pravila shovívavě „já nemyslím děvky, drahoušku, já myslím normální slušnou ženskou, se kterou konečně založíš rodinu!!!!“

„Ale mami, vždyť jsem na rodinu ještě moc mladej, já se za tebou zítra stavím, chceš?“

„Jak moc mladej sakra, vždyť je ti skoro šestadvacet, do prdele, já se vnoučat snad nikdy nedočkám!!! Kdyby to viděl nebožtík tatínek, ten by ti dal, co proto!!!!“

Altara píchlo u srdce, táta, bojový pilot v Tekkenských galaktických legiích, umřel, když mu byly čtyři, ale pořád ho to ještě bolelo.

„Mami, nech tátu laskavě odpočívat, já jednou určitě děti mít budu, jednou snad určitě jo, ale teď rozhodně ne… Ale dočkáš se, neboj. Momentálně mám na děti, svatby a trvalý vztahy příšernou alergii… Mám se teda zítra stavit, dlouho jsem tě neviděl, je mi po tobě smutno, maminko…“

Hystericky se zasmála: “Ty seš tak prolhanej až to bolí, celej měsíc se neozveš a najednou je ti po mamince smutno… no stav se teda, musím minimalizovat riziko, že dřív umřu, než tě uvidím… V kolik dorazíš, a prosím tě, žádný kurvy s sebou netahej, buď té lásky synáčku.“

„Neboj, mami, přijdu sám v celé své kráse, tak kolem dvanácté, můžu dorazit???“

„Jasně přijď drahoušku, hmmm vnoučátka, s tím se teda můžu rozloučit, viď?“

„Nezačínej zas mami, děti budou, někdy snad…“

„Hele, zlatíčko soused od nás má syna a ten má pětadvacet let a už má manželku a dcerku, no co mi k tomu řekneš???“

„Když je blbej, tak je blbej, může si za to sám… „

„Ty seš blbej, on je spokojenej!!!! Má hodnou ženu, má ji rád, víš?! Jenom ty sbíráš ženský jako trofeje!!!! Proč zrovna můj jedinej syn musí být takovej mizera!!!! Prosím tě, dávno budu s tátou v hrobě, než ty budeš mít děti!!!“

„Mami, nech toho!!!! Víš, jak nesnáším ty tvoje řeči o hrobech!!! Já se zítra stavím a pěkně si popovídáme, jo? Ale už musím končit, měj se, maminko, mám tě rád, ahoj.“

„Nazdar, ty záletníku, taky tě mám ráda, neboj, měj se hezky a dávej na sebe pozor.“

„Jasně mami, čau.“ Když Altar telefon položil, byl už u svého domu.

Doma si uvařil kafe, zapálil si a natáhl se na gauč. Pozoroval dým, popíjel kávu a přemýšlel o životě. Do hlavy se mu draly myšlenky na otce, tak je zahnal tím, že se začal připravovat na svůj nový úlovek. Musím jí koupit kytku, ať to umocní dojem, že jsem děsně hodnej a žhavej do partnerského svazku… Tfuj, do manželství mě nikdo nedostane ani elektromagnetem…

Pustil si velkou psychelevizi (televize), která pokrývala celou zeď před gaučem. Byla tenká jako list papíru a dala se kdykoli srolovat a přemístit. Altar chvíli sledoval stupidní pořady, ale pak, jelikož byl vyčerpaný z práce, tvrdě usnul. Vzbudil se až v sedm večer, kdy byl nejvyšší čas vyrazit za milou neznámou, která na něj už dychtivě čeká. Dal si sprchu, kafe a vyrazil vstříc dalšímu nevázanému sexu. Cestou koupil krásnou velkou kytku, přemýšlel, jestli má vzít i bonboniéru, ale pak si řekl, že zas tak skvělá soulož to asi nebude, tak proč by tolik utrácel, že? Né, že by Altar vydělal málo to ne, akorát nerad vrážel peníze do věcí, o kterých si myslel, že jsou už předem na hovno… Ale, tak co doma, že?

„Pro koho je ta kytka? Jestli se můžu zeptat.“ Krásná květinářka se na Altara mile usmála. Kurňa, to je kus, pomyslel si, to jsou kozičky a ta prdelka, do hajzlu, že jsem nešel odpoledne místo do hospody radši do květinářství.

„Ta je pro kamarádku, má dneska narozeniny.“

„Ta se teda má, já myslela, že je pro manželku na usmířenou, takový velký kytice se většinou kupují na usmířenou.“

„Ale, jakápak manželka, já jsem šťastně svobodný, nemusím se s nikým hádat, prostě idylka…“

„Vy, takový krasavec a jste svobodný? Stavte se někdy na kafčo nebo něco jinýho…“

„Hmmm, třeba na čaj?!? To víte, že se stavím, až budu mít zase čas, tak se mějte, nashle a pěkný večer.“ Když to nevyjde u blonďaté servírky, je tu ještě nadržená blonďatá květinářka, tak tomu se říká dobře vydařený den.

Když dorazil k baru, Elenax už ho vyhlížela za skleněnou výlohou. Jakmile vlezl dovnitř, skočila mu kolem krku.

„Tolik jsem se na tebe těšila, Altare..“ Altar ji políbil a dal ji velikou kytici.

„Ta je pro tebe krásko.“ „Ježiš, ta je krásná, děkuju, ještě nikdy jsem takovou kytku nedostala, pojď ke mně, dej mi pusu.“

Altar ji popadl do náruče a odnesl do vedlejší místnosti, kde ji odpoledne už málem dostal.

„Áá, co blázníš?!?“ vypískla

„Promiň mi to, ale hrozně dlouho jsem se už nemiloval, odpusť.“

„Ale to přece nevadí, já ti pomůžu, neboj.“ Altar se natáhl na lůžko a Elenax si mu sedla na klín. Přitulila se k němu a zašeptala mu do ucha:“Jak to máš rád, miláčku?“

„Různě, no ták pojď ke mně, pojď, pusinko.“ Vášnivě ji políbil a přitiskl si ji k sobě. Hladil ji po zadečku a pomalu ji rozepínal košilku. Elenax sténala vzrušením a začala se mu dobývat do kalhot. Opatrně rozepnula zip a uchopila jeho erekcí zocelený penis do dlaně. Začala ho jemně masírovat a líbala Altara na krk.

„Altíku, já tě chci, ty ho teda máš, jsi úžasný miláčku, ach ano, broučku.“

„Sluníčko, udělej mi to pusinkou prosím, já to mám tak nejradši“ Elenax se mu sklonila k rozkroku a vzala jeho ocelový penis do úst. Nejdřív ho šimrala jazykem po špičce a pak si ho vsunula hlouběji do pusy.

„Ano, lásko, to je ono, jooo, a pořádně, hmmmm, ty jsi ale šikovná“ Chytil ji za hlavu a tlačil ji jí dolů, kdyby ji náhodou napadlo přestat. Když mu začala sát rty žalud, myslel, že mu mozek vystřelí z hlavy. Ta se nezdá, myslel si, to bych do ní neřek. Náhle zvedla hlavu:“Líbí se ti to, drahoušku?“

Kurva, co to dělá?! Proč se ho tak blbě ptá? Takový dotazy ho vždycky dovedly pořádně nasrat.

„To víš, že líbí, hlavně prosím nepřestávej, pusinko.“A kuř, ty děvko. Elenax se znovu vrátila ke své práci. Altar sténal vzrušením a hladil ji po vlasech. Po chvíli orálního sexu se rozhodl, že už by ji mohl konečně přefiknout a vypadnout. Zvedl se, objal ji kolem pasu a strčil ji ruce pod sukénku, aby ji zbavil kalhotek. Překvapilo ho, když zjistil, že žádné nemá. Elenax se mu posadila na vztyčený penis a Altar do ní prudce vniknul.

„Ááááá, ty zvíře!!!!“ vykřikla. Altar ji chytil za zadek a začal přirážet.

„AAAch, ano, hlouběji, přitlač, ááááááá!!!!“ Altar ji s úsměvem pozoroval. Elenax mu hopsala na klíně a křičela vzrušením. „Ano, lásko jen křič, mi se líbí, když u toho holky křičí!“

„Ach, ach, ááááááá, ano, ježiš, ty jsi úžasnej, jak to, že seš pořád ještě sám?!?!?Áááááááááá!!!!!!!“ Prudce ho chytila za límec od košile a začalo ho vášnivě líbat. Altar začal přirážet ještě silněji a hnětl ji prsa. Cítil, jak se jich uvnitř všechno stahuje, to mu dělalo nesmírně dobře. Náhle se Elenax zaklonila a hlasitě vykřikla a svalila se mu do náruče. Orgasmus… Když se probrala z malátného oblouznění, začalo ho líbat na tváře, na krk a pomalu mu sjela k údu, který se pořád tyčil, jako anténa. Začalo ho sát a masírovat. Altar jen vyvalil oči a hlasitě zasténal a Elenax vytryskla do obličeje azurově modrá záře. Altar prudce oddychoval. Takhle pořádně mu ho už dlouho žádná nevykouřila. Pohladil ji po tváři. „Ach, byla jsi úžasná miláčku, ale já už musím jít, mám noční šichtu“ Vstal z lůžka, zapnul si kalhoty a spokojeně se protáhl. Mise splněna, může vypadnout.

Dívka ho zamilovaně objala a dala mu svůj kód. „Zavolej mi, až budeš moct, já tě miluju, Altare, že za mnou přijdeš hned po práci, budu na tebe čekat, v životě jsem nepoznala někoho tak skvělýho, jako jsi ty.“ Začalo ho znovu vášnivě pusinkovat a drtit v náručí. Altar ji něžně odstrčil. „Už musím, ale přijdu, neboj miláčku…“ Naposledy ji políbil a vypadl do noční ulice. Cestou si zapálil a rozesmál se, ta byla teda hodně drsná, ještě se do mě zamilovala, no co, její problém. Vymazal dívku z paměti mobilu a vyšel vstříc novým sexuálním dobrodružstvím.

Elenax, až po uši zamilovaná, se musela svěřit své kamarádce. Co čert nechtěl, byla to zrovna Ilix. Sedla si k baru a zavolala jí.

„Ano, prosím?“

„No ahoj Ilix tady Elenax, prosím tě máš čas, normálně já jsem konečně potkala toho pravýho, on byl úplně úžasnej, skvělej, jak já ho miluju, kde jsi?“

„Jsem v práci v baru, přijď a proberem to, to jsem ráda, žes konečně zavadila o pořádnýho chlapa, už bylo na čase, dojdi sem, dáme kafe a pokecáme, tak zatím čauky.“ Elenax uklidila za barem, zamkla hospodu a kvapným krokem vyrazila pochlubit se své kámošce se svým životním štěstím.

„No ahoj, tak jsem tady, nalij mi panáka, já jsem tak štastná!“

„No povídej, přeháněj, jakej byl?“

„Úžasnej…“vydechla Elenax „donesl mi krásnou kytku, podívej a pak jsme se nádherně pomilovali, já vím, že je to fofr, ale on byl tak hodnej, opuštěnej, říkal, že nikoho nemá a že hledá pravou lásku, stejně jako já, já ho miluju a on mě taky, Ilix, já jsem konečně našla toho pravýho!!!!!!“

Ilix byla ráda, že je její kámoška šťastná, už dlouho hledala pravou lásku, a mnohokrát se už spálila.

„A jak vypadal, je to aspoň fešák, co?!“

„Krásnej, asi tak metr osmdesát, štíhlej, tmavěmodrý ježatý vlasy a hrozně krásný oči! A ten jeho úsměv. Jo a měl takový průhledný selektoidy, strašně moc mu slušely, no prostě kus, jo a říkal, že dělá v té továrně na roboty, jo, v RoboTrexu.“

Ilix zmrzl úsměv na rtech, cítila, jak ji berou mrákoty a vztek, ten popis ji totiž někoho nebezpečně připomínal. „ V továrně na roboty?!? A jen tak čirou náhodou, nejmenoval se Altar Epetulex?!?“

„Jóóó, přesně tak, ty ho znáš? A odkud, že je úžasnej?!? Já ho miluju Ilix!“

„Hmmm, tak tady máš panáka, ať to s tebou nesekne, až ti něco řeknu…“ řekla věcně Ilix a nalila jí pořádnou dávku hydroxymethanolu.

„Milá Elenax, právě jsi naletěla tomu největšímu hajzlovi a děvkaři v celým, širým okolí. Altar Epetulex je největší prasák a hovado, který znám. To je ten, kvůli kterýmu jsem měla tejden depresi jak blázen.“ Elenax se zhroutil svět. Myslela si, že se na ni konečně usmálo štestí, že Altar bude konečně ten pravý. A on se z něho vyklubal ten hajzl, který před třemi týdny ublížil Ilix. Dala se do pláče.

„Ale no tak, holka, nebreč, to přejde, my se tomu sviňákovi pomstíme, já bych mu tak přála, aby se šíleně zamiloval a aby ho ta dotyčná mučila, aby ho trápila a on před ní klečel s brekem na kolenou!“

„Jenže on byl tak milej, tak hrozně hodnej, říkal, že je nemocnej a ten sex s ním byl tak úžasný, já v životě nezažila lepší, já mu věřila každý slovo“ vzlykala Elenax.

„To on umí být milej a hodnej, a je pravda, že je krásnej, a ten jeho úsměv je neodolatelný a ty oči, já to všechno vím, jenže to je právě na něm to nejhorší, to je jeho arzenál, víš? Já jsem se taky do něho hned zakoukala a v posteli s ním jsem si myslela, že se zblázním, jenže pak šmytec a já mu byla akorát pro srandu, stejně jako teď ty a spousta dalších, ho to baví, on je prostě zasranej parchant a vždycky bude…A nestojí ani za jednu slzu!“ Elenax ji objala. „ještě, že tě mám Ilix, co bych si bez tebe počala.“ Dlouho do noci si povídaly a přemýšlely, jak se Altarovi pomstít…

Druhý den se Altar vzbudil až v deset ráno. Psychelevize byla puštěná, asi usnul při sledování nějakého stupidního filmu. Ještě, že jsem si vzal dovolenou, pomyslel si, už bylo na čase. Těžce se zvedl z gauče a odešel do kuchyně si uvařit ranního smrťáka.

Altarova kuchyň byla krásná, moderně vybavená, zpola robotizovaná, jenže skoro nevyužitá. Altar si v ní akorát vařil kafe, maximálně něco syntetického z pytlíku, poněvadž nic jiného neuměl. Chvílemi přemýšlel, že by si najal kuchařku a představoval si, jak by ji vždycky znásilnil u kuchyňské linky. Sex k snídani, k obědu i k večeři, popřípadě i na ranní a odpolední sváču… kuchařka by asi brzo dala výpověď…

V úžasné skleněné kybernetické lednici měl akorát 20 zelených piv, 10 energetických nápojů, to když se vrátil od nějaké děvy a musel na noční, pár pytlíků se syntetickou potravou, nějaké fluorové bonbóny, modré mentolové tyčinky a to bylo tak všechno. Skvělá lednice, nad kterou by každá ženská skákala radostí, zela prázdnotou. Uprostřed kuchyně byl nádherný telekinetický skleněný stůl ve tvaru šestiúhelníku a kolem šest telekinetických židliček z měkkého bílého plastu. Altar dodneška nedokázal pochopit, proč si tehdy koupil stůl pro šest lidí, když bydlí sám. Ale na kalby se to hodilo. Podlaha byla pokrytá nerezovými dlaždicemi a zdi zářily matnými bílým světlem. U stropu se vznášela velká plazmová polokoule. Ve skleněných skříňkách bylo plno talířů a talířků nejrůznějších barev, krásné barevné skleničky, hrnečky, lahvičky a jiné serepetičky. Všechno bylo pečlivě seřazené podle barev a velikostí a Altar plně používal jen obrovský černý hrnek na kafe. Stejně na tom byla i ložnice. Altar v ní moc nespával, vždycky usnul na gauči u psychelevize. Byla tam nádherná velká postel s černým povlečením a skleněné skříně s Altarovým oblečením. Vedle postele se vznášely dva telekinetické noční stolky a nad nimi pluly velké plazmové koule, které v noci sloužily jako lampičky. Šatníky měl Altar celkem tři a úplně přeplněné. V jednom visely košile nejrůznějších barev, trička a kalhoty. V druhém kabáty a bundy a ve třetím menším byly v komíncích uložené pyžama, spodní prádlo a pod tím vším 30 párů bot. Košile, kterých bylo třicet, byly hlavně temně černé a ve všech odstínech modré, od světlounké azurové až po sytou indigovou. Jen jedna byla oranžová a druhá růžová. Tu mu koupili kámoši z prdele k nározkám. Všechny měly na zádech obrázek dvou spojených ozubených koleček, což bylo logo značky Spextron. Kalhoty byly troje černé, šestery tmavě modré a dvoje šedočerné. Ušité z pevného materiálu a perfektně střižené. Ani moc volné ani moc úzké prostě tak akorát. Bundy měl Altar tři, všechny černé a do pasu, kabáty čtyři, dva modré a dva černé, no prostě bylo jedno, jestli si oblíknul bundu nebo kabát, ale pokaždé vypadal trochu jako v uniformě. Ženským se to líbilo a jemu taky.

Pyžama obsáhly celé barevné spektrum, Altar jich měl kolem třiceti, ani to nepočítal, kupoval si je pro radost a z praktického důvodu, čím víc jich bylo, tím méně častěji je musel prát, všechny byly stejné, tričko a kalhoty, akorát jiné barvy a s jiným obrázkem, jednou to bylo Tekkenské slunce, jindy kosmická loď, na jednom, černém, se skvěla nahá ženská. Byly ušité z jemného chladivého materiálu, ve kterém se krásně spalo. Celá sbírka pyžam byla značky Flexx, což je proklatě drahá značka spodního prádla a povlečení.

Za takový vybavený šatník by se nemusela stydět žádná ženská, natož Altar, který byl mužského pohlaví…

Altar sešel s kávou z kuchyně do obýváku, natáhl se na gauč a zapálil si. Jeho pravidelnou snídaní bylo kafe a pár cigaret, možná něco, co si koupil cestou do práce, když se rozhodl, že půjde pěšky. Proto už se nesmírně těšil za maminkou, která věděla o jeho kuchařském analfabetismu a vždycky mu navařila tolik potravy, že měl na týden vystaráno.

Když provedl ranní úpravy a hygienu, vyrazil na návštěvu za svou drahou máti. Luftrem tentokrát neletěl, jelikož počítal s tím, že mu maminka beztak na uvítanou nalije pár panáků něčeho tvrdýho a jak by se pak dostal domů? Vyšel pomalu přes malý park, který měl přímo před domem na zastávku a cestovním luftbusem vyrazil směr Ulitrixivilin, což byla malá vesnička, ve které vyrůstal.