Mám skvělou náladu. Ironie v hlase těžko odmyslitelná. Nejlepší vůbec bude,když tenhle článek číst nebudete. Je to jen snůška hloupejch keců,ve kterých stejně nenajdete hlubší smysl. A já to chci někde ze sebe dostat.

Je mi zima,bolí mě v krku...takto skvěle se mám po stránce fyzické.

A po stránce psychické : jsem totálně vycucaná. Po čtvrtce listu ve Wordu mi najednou došla slova a nevím jak pokračovat v textu,co jsem začala psát. Jsem asi tak prázdná jako balonek,po třech letech od oslavy narozenin,kde ho sborově propíchali kružítkem. Pořád bych jen něco psala a když na to přijde,nevim co nebo jak pokračovat. Jestli už mi opravdu šplouchá ? Ano. Je to definitivní. Ještě chvíli a budu na to mít i papíry. A pak...se můžete začít bát. Sedím momentálně v nedobrovolné izolaci a vyžívám(?) se ve své rezignaci. A nejde mi se (kurva!) ani zvednout. A to mi ráno bylo fajn.

Nelitujme se. Patří mi to.