Toto je ryhlozpráva z hurá akce, která se konala 4.-5.8. 2007 ze soboty na neděli.
Rozsah akce: 1 auto ( Ondřej Buchta, Jeňa Štěpánek, Tomáš Mazálek, Eve Nováková a Tereza Šírová)
Charakteristický znak: žádný vážný rozhovor - čili sranda veliká, a hlad - čili poznání, že v Uherském hradišti jsou hospody v neděli tak nějak pozavíraný....

V sobotu jsme byli po 3 hodinách na kolech v lese trocha unavení ale přesto byla chut něco podnikat. Nabízely se dvě akce, svou charakteristikou naprosto odlišné. Jedna možnost byla nasoukat se do střevíčků a svátečního oblečení a valit do Velatic na kácení máje. A druhá možnost se zrodila naprosto spontánně, a byla to možnost zajet pozevlovat do Buchlovských kopců do blízkosti hradu Buchlova.

Domluva byla vlivem neobyčejné nerozhodnosti velice náročná, ale nakonec každý zhodnotil priority a vznikly tedy dvě skupiny. Já se tedy ocitla  se spacákem v autě se čtyřmi dalšími milovníky lesa a frčeli jsme směrem Buchlováky.

Dorazili jsme když byla už tma, posilnili jsme se už po cestě, když jsme na benzince nakoupili zásoby lahváčků, pak jsme se posilňovali ještě v podhradní hospůdce a pak jsme se vydali nahrad. Rozhodli jsme dobýt hrad a tak jsme se vydali klestit cestu po obvodu hradeb, abychom jako moudří dobyvatelé nalezli slabé místo a tímto místem do hradu pronikli...
Hradby jsme s menšími či většími obtížemi obešli za určitý čas celé a ocitli se znovu u brány. Slabé místo ve zdivu jsme nenašli. :) :) :)  ... tak jsme zkusili zabouchat na vrata.
... nic se neozvalo a tak vzal Jeňa za kliku....
... no a tak jsme dobyli hrad Buchlov.

Posilněni úspěchem, vydali jsme se do temného lesa na průzkum kaple sv. Barborky. Byla krásná obloha
a padalo spoustu hvězd. Po cestě nazpátek jsme se zapomněli na louce, která byla široká, lemovaná lesem, měsíc nad námi svítil jako halogen, hvězd bylo vidět na vymetené obloze mraky a nepřestávali padat.
A protože jsme měli spoustu přání, tak jsme si polehali na trávu položivše si hlavy jeden na druhého, tak, že jsme vypadali, jako klubko hadů... :)

Potom jsme si vyzvedli spací vybavení v našem vozidle a ubytovali jsme se u polorozpadlé chaloupky, kolem které rostly nějaké pseudošvestkové stromky.

Ráno, když jsme se vykulili z pytlů, a opustili tábořiště, vydali jsme se na průzkum Uherského Hradiště, abychom si ulovili něco k snědku. Restaurační zařízení nás postupně sklamala (bylo zavřeno) a tak jsme lovili v samoobsluze. Cestou jsme se roznodli navštívit ještě Buchlovice. Tam jsme místní zámek dobyli poněkud elegantnějším způsobem, než hrad předchozí noci: koupili jsme sobě lístek a vešli v doprovodu průvodkyně do jeho nitra bez menších potíží.

Prohlédli jsme si řádně zámecký park a když už se k polednímu naše žaludky staly neodbytnými, dali jsme si rozličnou krmi v jedné z místních krčem.

Výborné to bylo. Do rodné vsi  jsme dorazili  odpoledne ke 14 hodině a  všeobecné hodnocení celé výpravy bylo  kladné, tudíž můžeme očekávat, že uspořádáme v blízké době něco podobného.
Už se těším.:)

Tak mám ve schránce skoro samý motorkáře :) čímpak to jenom je? Kurňa. A ten co se mě líbí se furt neozývá...

Tak dneska jsem nafrkala nějaké fotky na tohle líbím se ti, a trochu si oťukala, jak to tady může fungovat.

Hm... uvědomila jsem si, že člověk se musí sám nad sebou hluboce zamyslet, a vyplodit extrakt, který ostatním naservíruje. Nenapsat nic znamená nebýt vidět a nezaujmout nikoho. Ale napsat všechno (skoro všechno, nebo pomněrně dost) hned z kraje, to taky není zrovna ideální.

Navíc člověk přesto nikdy neví, do čeho jde, protože každý se může velice snadno stylizovat do něčeho co není.

Tak já doufám, že se mi povedlo vytvořit profil, který si na nic nehraje a nikomu ničím nelže.

Našla jsem ve fotkách uživatelů jednoho sympaťáka, co mě zaujal :) Mohl by si tam možná nahrát ještě nějaké fotečky... I když nejdůležitější je přímý kontakt - jestli se podaří. :) Uvidíme, jak se budu cítit pak. :)
Odklikla jsem, že se chci seznámit a bylo by krásné, kdyby se mi ozval...
Uvidíme. Zatím