Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jí koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik". Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela. Pak se ke mě obrátil a řekl: "Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik." A já stále dodnes myslím na jeho slova ........ta změnila můj život. Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkon, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami. Trávím více času s rodinou, s mými přáteli a méně v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit. Od teď si už nic neschovávám na později.Denně
používám své křišťálové sklínky. Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu i když jdu jen přes ulici do sámošky. I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce. Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude. "Zítra", které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění a nebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil. Ta myšlenka, že by třeba ještě šla do čínské restaurace /její zamilovaná kuchyně/ se mi líbí.

To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou počítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji. Teď nepropasu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní.

Dostaneš-li tento dopis, znamená to, že existuje někdo, kdo ti přeje něco dobrého. Jsi-li ale tak zaneprázdněn, že nemáš pár minut času přečíst a poslat toto poselství dále, protože "za chvíli, zítra, za týden ....." je také dost času, možná už to nikdy neuděláš. Tato Tantra přichází ze severní Indie. Udělej si trochu času na přečtení a zamyšlení. Je to Tantra, která přináší štěstí. Obíhá již dlouho kolem světa. Nenech si toto poselství jen pro sebe.

Přítel je ten, kdo přichází, když všichni ostatní odešli....
Odešli...protože...protože..
a přece se někdo našel...děkuju...zrovna od toho člověka bych to nečekala...

Uvědomila jsem si, že aby byl člověk šťastný musí být totálně zdraví...kašlu na lásku, chci zase zpátky mezi své do školy, chci zase blbnout na Floře, chci zase jít jako každý pátek doGazzy...OmG...

Je mi špatně...
Jako fakt úplně dokonale...jsem se dneska ráno doplazila k doktorce-myslela jsem, že umřu...málem jsem sebou sekla v čekárně...i krev mi pro sedimentaci odebírala sestra v leže..
A zítra tam musím zase...asi se mi rozkočí hlava..
Chci být zdraváááá!!!

A za chvilku bude pryč a s ním i skvěloučká nálada...půl roku, možná rok bez jistoty...protože mít kamaráda jako je on se opravdu vyplatí a jsem ráda, že jsem ho poznala...vždycky mi dokázal pomoc, vždycky mě dokázal rozveselit, on je prostě jedinečný!!!