Dnes???
Jen my dva víme jak to dnes bylo,začalo to krásně,slunko vyšlo,dokonce i růže měla křídla...vznášeli jsme se krásně,povídali si,opadla nervozita a my se rozvalili na zemi,povídali si,koukali na slunko...bylo krasně,pak přišlo něco co dnesní den naprosto roztrhalo...Promin,ale na mě to bylo moc besilé,jediné co ti můžu říct je to že si chci psat v takove mire jako vždy,že tě ráda zase uvidim a že se mi libiš,to co se odehralo v tramvaji nikdy nezapomenu,bylo mi stoprocentně jasné že dumáš nade mnou...co a jak?Dšsí mě představa že me nechceš..děsí me všechno,dnesek me dopadnout jinak,chci tě,libis se mi,snad jsem se možna i malinko zamilovala.
ačaekám na sms od tebe a mam strach,po tvářích se mi koulej ty slanné kapičky..
Všechno se to odehralo tak najednou...co na to říct?
Nevím,nevím já,nevíš ty...
K čemu to je?:(K ničemu,nechci aby mé srdce bloudilo nad tebou a chtelo tě,ale nemohlo mit...strach....ano bojim se hodne,bojim se tebe,toho co s tebou prijde,boli,všechno mě bolí,tělo,duše nejvice bylo ovsem zasazeno srdce,ten organ ktery jsi mel dnes opatrovat,ten ktery jsi mel mit na dlani,ten ktery ti mel patrit.
Jiny mužsky organ však dnesek cely pohřbil...Je mi to tak lito,vali se mi dal ty malicky kapicky a premýšlím co s tím?Chci tě...
