Tak jsem už půl roku šťastně zamilovaná. a přesto to není štěstí úplně.. jak by taky mohlo být když neni způsöb jak být spolu.. ale přest jsem spokojená.. kdo ví ten ví.. kdo neví nechápe.. a každej ať si mylsí co chce.. já vím že to vydrží a že budeme spolu.. a říkejte si co chcete.. já tomu věřím.. a miluju ho :-) je to můj poklad.. a moc mi chybí.. ale naštěstí tu mám jeho dcerku takže můžu bejt spokojená.. :-D

život je sinusoida.. člověk je jednou dole a jednou nahoře. byla jsem nahoře pak jsem najednou prudce spadla dolu...ale jak jsem zjistila mohla jsem spadnout ještě níž jakože jsem spadla..a pak se to pomalu šplhalo nahoru a teď je to na středu občas níž a občas výš..chtěla bych být už zase nahoře

občas se stane že něco ztratíte.. a bolí vás to.. já ztratila to nejcennější.. ale doufám že to časem přebolí.. je mi jasn že ten kdo to nezažil mě nepochopí... ale o to mi nejde.. chci se vypsat... mrzí mě že ten jeden si to nepřečte a kdyby to přečetl tak mě asi nepochopí.. ale to nevadí.. a ještě se chci omluvit nový fotky přibudou časem.. jde mi to totiž moc pomalu...

když se člověk zamiluje má šanci být šťastný ale jen když je to láska oboustranná... mě to potkalo...a přece je to štěstí jenom poloviční.... páč je strašně daleko ode mě...
někdy si říkám že je to dobře...páč pak se na něj mohu víc těšit ale teď je to nejhorší stránka našeho vztahu...protože bych ho chtěla mít u sebe pořád....

neřekla bych že je život bezva...nechápu sebe, ty okolo a hlavně nechápu kluky...

pořád přemýšlím o tom, co mě potkalo.jestli jsem šťastná nebo ne...nerozumím sama sobě...ale šťastná jsem určitě jo..

Nějak nevím,co se dějě. Můj kluk lítá za mojí spolužačkou, vyčítá mi, že nemá svobodu a flirtuje se všema možnejma holkama....nevím, co si o něm mám myslet a a a nejhorší je že nevím, co si mám myslet o sobě a svých vztazích, o svým bejvalým klukovi, na kterým mi hrozně záleží a mrzí mě šíleně moc že jsem mu ublížila