život 28.Únor 2007
už jsem tady na této stránce docela dlouho, a pořád nevím jaký to má smysl?
Je pravda že asi tak před rokem a pů jsem tady taky byla,měla jsem tady i pár přátel,ale po pár zklamáních jsem to zrušila a řekla si, že to asi nemá smysl.Ani jsem si na tom začátku nepředstavovala, jak to vlastně všechno dopadne.Já vlasně ani nevěděla, takováto stránka vůbec existuje, když mi kamárdka řekla ať se tam přihlásím.V době kdy jsem to měla udělat, jsem byla opuštěna po dvouletém vztahu s klukem,který se vyspal se svojí kamarádkou,aby se sní rozloučil, když měla odjet do zahraničí. No, byla jsem z toho fakt smutná,ani jsem v tu chvíli nevěřila, že to jednou bude uplně jedno(no tak jedno mi to zase není), a že si na to vzpomenu jen tehdy, kdy ten onen problém třeba zase nastane.
No, ale, to jsem zase přeskočila.vrátím se zpátky.
Po ne moc dlouhém uvažování a přesvědčování své kamarádky jsem si tady založila stránku a dala jsem tu hned svou nejlepší fotku.Začátky byly ZAJÍMAVÉ.Bavilo mě sledovat mé hodnocení jak se mi postupně zvyšuje a do té chvíle jsem ani netušila kolik kluků o mě může mit zájem(a kolik holek).tak jsem tak listovala meze těmi kluky.Jednoho dne jsem sedla k počítači a koukám, VZKAZ!
První seznámení pointernetu, prostě jsem si začala psát s jedním sympatickým klukem, o cestování, o USA,o hudbě o všem možným co nás napadlo.Přistihla jsem se v tom, že jsem se celý den ve škole nemohla dočkat toho až večer sednu k počítači a uvidím červeným napsaný VZKAZ
Ani moc zkazů neproběhla a už mi psal jestli se sejdem.Je pravda, že vněkolika zprávách jsme si pohrávali se slůvkama:Zajdeme na kafe?""Já kafe nepiju"Tak můžem zajít třeba na kofolu?"
No, tak jsme na tu kofolu zašli.Byla jsem tak nadšená, z něj samotného z jeho názorů, protože byl o trošku starší než já,ale vůbec by to nebylo na škodu.Troufám si říc že i on, byl ze mě nadšený,pokud to ale nepředstíral.
Jak tak šli dny..bylo to stále horší, pak jsme si už posílali emaily a dokonce i SMS.to už mi přišlo trošku Vážnější.Nejhorší je že to nejpěknější se stalo v období jednoho týdne...pak jsme byli ještě jednou spolu, a možná se stalo i něco víc než objímaní a líbání, kdo ví...víc, a to, že jsem se zamilovala.A to nemyslím, jen z fotky na nějaké stránce, ale z toho jak mluví,jak voní a z jeho očí, které se mi tak líbily.
No a pokračování?
říkal, že mi ještě zavolá, protože jel na pracovní cestu,nebo kam ví čert jel.
A už nikdy jsem od Něj nedostala ani čárku.....
PS: jsem vděčná. On pro mě v té době udělal víc, než kdo jiný před ním.A za to děkuji, protože jsem pochopila jaký lidi můžou být,jak se můžou zachovat a jak jednají,že nejsou jenom dobří a zlí ,ale že jsou i zvláštní, a jejich činy asi nikdy nepochopím
ať už ho k tomu vedlo cokoliv, jediné co mě mrzí je, že mi neoplatil upřímnost, se kterou jsem já přistupovala k němu, protože já na ní vyrostla a je základ celého mého života.
Našťěstí už nejsem tak naivní!
Tez
napsal/a: Tez000 20:58 | Link
