.....

Slunce

překrásný manekýn

se prkenně uklání

k západu

Zavírají se květiny a obchody

Praha unavená

chválou básníků a svojí

krásou

šediví

soumrakem

Je to tak podivné

Co všechno se ti podobá

Je to tak podivné

Ta myšlenka že tě můžu ztratit

Protože všechno na světě se neustále mění

Můžu tě ztratit

a zase budou rána

plná cigaret

a bude to svádět

ke krásnému pompéznímu smutku

Můžu tě ztratit

a zase budou noci

měsíc vlající na obloze bude podobný vlajícímu stínu

tvých rozpuštěných vlasů

nebudu moct spát a b udu nenávidět klasiky

Můžu tě ztratit

a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku

Ano

to všechno se může stát

Ale nikdy už neztratím

všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé

děti naší lásky

všechno to co nelze vyhandlovat

v Tuzexu

nabiflovat přes noc

získat protekcí

úsměvem

touhou a odvahou

nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod

nedat se zlákat

štěstím

které padne na míru a sluší

nebýt tu zbytečně

nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně

Vyjmenovat své lásky

a bude-li to třeba

 nechat se zabít

pro ně