Divné rými z moji hlavy

                                    Divnérýmy z moji hlavy

     Nevím proč jsemto udělal,

ale pak jsem se z toho podělal,

napad  mě divný nápad,

pak jsem špatně dopad,

v tu chvíli jsem vypadal jak odpad,

do nějaké sračky jsem zapad,

přišlo to z nenadání,

vypadlo mi z úst zvláštní přání,

neměl jsem to říkat,

teď nemusel jsem krev plivat,

připadám si jak kokot,

sám jsem si nohy podkop,

bude to asi jen poklop,

o který by každý nejspíš zakop.

   Jo abych se k tomu dostal,

tak jsem to právě posral,

měl jsem něco v planu,

rázem sťalo mi to hlavu,

možná když ji budu hledat,

nemusel bych se přitom ohýbat,

mě to nic neudělá,

holt zbytečný to pohyb těla,

možná to nikdo nechápe,

a proto se s toho každý posere.

   O pěti ráno otevřeljsem pivo,

je to pro mě jak pro kytku hnojivo,

ráno mě z toho bude hlava bolet,

to mě v ní bude metro hučet,

nejspíš budu bolestí skučet,

až ze schodů budu dolů fičet,

aspoň budu vědět pro příště,

že schody nejsou koupaliště.

  Už nato nemám chutě,

odebéřu se již na kutě,

chybět mi to slůvko chci tě,

od neznámé přítelkyně.

  Nechce se mi býtidoma,

radši budu s kamoškama,

až zase přijdu domu,

z hlavy se mi stane zbor zvonů,

dostanu zas pánví,

místo něžného políbení.

  Proč nečeká na měnikdo doma,

když nesu růžového slona,

už mě to celku sere,

škrabat se přes slipy u prdele,

radši bych pro někoho žil,

než se jen zpičeně trápil.

  Dám si ještě jedno cígo,

snad už dopiji to podělaný pivo,

strašně mě to sere,

tak už běžte do prdele,

moje hlava už jen sračky mele,

odplazím se doprdele.

   A tak tohle byly slova z mojí duté hlavy,

Zítra z ní snad vypadne něco taky.

   Už mi to v hlavě zase hučí,

to zas nějaký sračky polezou mi z uší,

nejspíš nějaký brouk,

co si jednou takhle pšouk,

jeho pes byl pak nasranej,

až já s toho byl posranej,

byl to asi blbej kér,

chlapa na hajzlu jsem našel,

brzo kašel dostanu,

jestli já se z toho vyškrábu,

nám teď z toho den,

zas asi půjdu ven.

   Nenašel jsem tamani jeden rým,

vše mi zahalil zelený dým,

je to asi tím že jsem moc zahulil,

pak strašným způsobem jsem zakalil,

byl to asi špatný nápad,

nezbylo mě nic než se jen v prdeli drápat,

zas dal jsem si pivo,

na žaludku mam z toho zdivo,

brzy nato doplatím,

hafo keš zato zaplatím,

půjdu už si lehnout,

už potřebuji si zdřímnout.

 

  Tak jsem zase tu,

asi tu hubu nezavřu.

  Našel jsem si krásku,

dávám jí všechnu svojí lásku,

mam jí strašně rád,

ztratil bych ji nerad,

lásku svou moc miluji,

budu ji srdcem svým chrániti.

  Jak se to vůbec stalo?,

ani pomalu nevím jak to začalo?,

bylo to setkání,

snad osudné setkání.

    Pozval jsem ji na ukázku bytu,

na balkóně chvíle klidu,

povídali jsme si dlouho,

řekli jsme si mnoho,

dali jsme si k tomu trochu tekutého chleba,

a pár panáků whisky Jamsona.

   Bylo to pozvaní jenna chvíli,

ale v hodiny jsme to změnili,

každý použil mnoho slov,

což věta skládaná z mnoha dalších slov,

oba jsme řekli,

k tématům co jsme našli,

své city jsme si vyjasnili,

a od té doby jsme svoji.

   Nevím proč jsem septal,

ale dobře jsem udělal.

   Už mě ne bavilo být sám,

řek jsem že to změním,

splnil jsem co jsem řek,

tak jsem se tu sek.

   Snad brzy budu zasezpět,

abych tu pár vět vryl na paměť.

 

   Tak už jsem tu znovu,

to opět vám napíši nějakou větu.

   Jednou jsem si tak řek,

že budu muset onemocnět,

nevím proč se to stalo,

ale vyřízeno to rychlo bylo,

rázem mám volno,

své milé mohu věnovat času mnoho,

tak zašli jme na jídlo,

moc dobrý to bylo,

jednoho dne jsem si řek,

že udělám dobrý skutek,

slíbil jsem že jí něco ukážu,

ukázal jsem ji sladkost životu.

   Tak jsem tu zas,

jen pro vás,

trošku mněním se zas,

zato může lásky hlas,

dívka je to krásná,

a moc hodná,

jen stále mojí lásku omítá,

proč se jen stále ptá?

   Stále má otázky ty samé,

vždy odpovím jí to samé,

svůj volný čas bych rád trávil sní,

ona to však tak nevidí,

mě to jen trápí,

srdce mé tak trpí,

ale já to nevzdávám,

stále naději tomu dávám.

   Však teď překvapní proní mám,

o lásku i ruku jí požádám,

ona to zatím neví,

šok to bude zajímaví,

teď jen čekám na chvíli pravou,

jen odpověď řekne mi jakou,

asi budu zklamaný,

ale chtěl bych být šťastný,

snad dá mi šanci,

a nebudu už nic řešit.

   Teď svámi se však loučím,

nakoupit teď musím.

O autorovi

  • Jméno TheTimeKill3r
  • Bydliště Brno-město
  • Myslim uz jen na budoucnost, a nechci ji travit sam. Najde se zpriznena duse ktera by dala memu zivotu smysl?
Můj profil