Nedavno jsem byla u sveho byvaleho na navsteve i s jeho novou pritelkyni.. Zni to pekne debilne ja vim, ale kamaradi z nas i pres rozchod zustali.... Po 3 hodinach Karaoke zpevu, mi zacalo dochazet ze jestli neutecu bude to hodne zly.. Jenze kdo mel tusit, ze to co prijde po mem patrnem uteku bude jeste horsi nez kdybych tam zustala?? Po vykroceni na prvni schod nadrazni haly jsem potkala kluka se kterym jsem se 169 dni presne nevidela a pro ktereho jsem mela odjakziva slabost. Vedela jsem ze tohle nebude snadna cesta a ze mi vlak jede az ve 4.35 me docela prekvapilo ale zase jsem mela moznost byt s nim o par hodin dele nez obvykle.

Logika stres, akce a nervozita delaly svoje: Smala jsem se jak trubka ale on?? Byl naprosto v pohode a ja dostavala jeho klid. Po otazce jak se ma , mi odpovedel ze uz o 100% lepe nez mu bylo... Rozesel se s pritelkyni, nasel si byt a je mu skvele. Po par hodinach jsme si vse vyrikali a opet citili to co na zacatku.. K sakru nechapu to!!