Potkávání a míjení | Filozofické zamyšlení
Kráčíme stránkami internetu jako bychom šli po ulici. Míjíme tisíce stránek, tváří, věcí. Občas se zastavíme, abychom se podívali blíž. To je ten okamžik, který nás fascinuje. To vzrušení, které nás ovládá a nutí konat. Konat i zvrhlé věci. Anonymita, za kterou se schováváme, aby nás nenačapali sousedé, aby dívka, která se mi tak líbí, neviděla, že........ale co vlastně. Že jsme lidé? Každý něco skrývá. Snažíme se pro okolí vypadat lépe,než jací jsme uvnitř. Za své vnitřní já se stydíme, jelikož nikdy nebude tak dokonalé jako v našem virtuálním světě. Představa citové bolesti, zklamání je tak mocná, že již nechceme potkat ony lidské bytosti, o kterých čteme v knihách, ty krásné ženy a muže s antickými postavami. Babičky s vlídným hlasem. Potkáváme je ve svém virtuálním světě, kde jsou dokonalí, zcela splňují naše požadavky a mi jejich. A tak lehce mineme ženu, přirozeně hezkou, ale ne natolik, aby nás donutila se zastavit. Mineme životní lásku a pádíme tím světem jedniček a nul. Muž, co pro nás představuje idol, ztělesnění dokonalosti v reálném světě není. To zklamání nás stále zahání, že se dál míjíme a potkáváme.
Přidej komentář