Tupacavel

Někdy když jsem zcela sám, jentak brečím, někdy ani nevím proč, ale pomáhá mi to.Někdy u toho pozoruju třepotající se svit hvězd, v mých slzách je něco co se podobá hořkosti a rozptýlení..Stékající po tom co ze mě zbylo a stejně si myslím že je to na nic.Brečím protože mé srdce je rozteklé jako naplněný inkoust, který jen čeká až se rozteče...Kdybych měl důvěřovat všemu, co mi každý někdy řekl, brečel bych, protože nemám někoho blízkého...Nemám nikoho kdo by ten příval slz mohl zastavit, aby mi pomohl přestat se chovat nemožně..Dnešní svět se otáčí příliš rychle, nevím co se stane zítra, kolik uroním slz, kolik uroní ten koho neznám..Chtěl bych zastavit ten příval vzteku, chtěl bych poprosit boha aby se na mě zahleděl, na toho kdo je vyčerpaný bolestí a vším špatným..Někdy když brečím, brečím sám pro sebe a nikoho nezajímá proč......:(