Stůl u veterináře je takový studený. Tak hodně se bojím.
Všichni lidé mne objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku.
Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně oblíznout jejich ruce.
Ani veterinář nevypadá dneska tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu.
Děvčátko mne drží jemně a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala.
Cítím jemné píchnutí v přední tlapce. Bolest začíná ustupovat.
Cítím, jak na mne jde klid. Teď můžu něžně olízat její ruku.
Začínám vidět sny: vidím přicházet mojí maminku a mé bratříčky
a sestřičky na vzdáleném zeleném místě. Říkají, že tam není bolest,
jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, který znám
- slabým zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím hodně,
hodně měsíců, ale nebylo mi to souzeno. ,,Víte´´,
povídal veterinář, ,,štěňata v pet-shopech nepochází od etických chovatelů´´.
Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než uvidím svou milovanou rodinu znovu.
napsal/a: U4Boss 23:52 Link
