ükol

05.Duben 2006

REGIONÁLNÍ ROZVOJ
ROZVOJ VENKOVA
Cíle přednášky
ukázat, s čím souvisí problematika rozvoje regionů (venkova); na co reaguje; co se snaží řešit
naznačit východiska, která ukazují, proč k problémům vyzývajícím nutnost rozvojových programů došlo
Poznámky k přednášce
soustředíme se na celé oblasti (regiony), ne na jednotlivé vesnice
jde o aplikaci předchozích teoretických konceptů
ukážeme, jaké mohou být některé dopady modernizace jako jádra regionálního rozvoje (na co je třeba při rozvoji dbát a čeho se vyvarovat)
K čemu je sociální a regionální rozvoj
Regionální rozvoj směřuje především k řešení problematiky sociálních nerovností (významné sociologické téma) mezi jednotlivými územními oblastmi. Jde především o nerovnosti mezi městskými a venkovskými oblastmi (ne vždy jsou však venkovské oblasti těmi postiženými, proto se může jednat i o nerovnosti mezi různými průmyslovými regiony).
Sociální nerovnosti
princip uspořádání společnosti, kdy jednotlivci a skupiny nemají stejný podíl na bohatství a symbolických statcích např. rozhodování (viz syntetický status). Smyslu nabývá, když je považována za sociální problém
Sociální nerovnost jako sociální problém
Společnosti se neocitají v krizi a v anomii (sociální problém), jsou-li nerovně uspořádány, ale tehdy, nedaří-li se nerovnosti přijatelně ospravedlnit (tj. chybí-li vize a konstruování, proč tomu tak je) a nedovolují-li tyto nerovnosti již lidem úspěšně jednat
Typy sociálních nerovností mezi regiony
Sociálně-demografické
Sociálně-ekonomické
Sociálně-geografické
kulturní
nerovnosti v oblasti životního prostředí se sociálním podtextem
POZN: Zabýváme se pouze těmi nerovnostmi, které mají sociální podtext – tzv. disparity
Sociálně demografické nerovnosti
Demografické faktory spojené se sociálním jednáním lidí - počet obyvatelstva, hustota, natalita (porodnost), mortalita (úmrtnost), potratovost, délka života, nemocnost (sebevražednost), přírůstek obyvatelstva, migrace, reprodukční zvyklosti, sňatečnost, rozvodovost, ovdovění, věková struktura, struktura podle pohlaví






Sociálně ekonomické nerovnosti
rozdíly mezi ekonomicky slabými (tzv. nerozvinutými) a ekonomicky silnými (tzv. rozvinutými) regiony -- především HDP, zaměstnanost/nezaměstnanost, příjmy, struktura ekonomických aktivit a jejich závislost na věku, pohlaví, vzdělání.

















Sociálně kulturní nerovnosti
V abstraktní úrovni to jsou rozdíly v normách, hodnotách a materiálních statcích, kterými lidé v dané oblasti vládnou. V konkrétní úrovni to může být občanská vybavenost, kulturní potenciály daných oblastí (lokální identita, spolupráce a míra soutěživosti v daném regionu, důvěra atd.)







Sociálně geografické nerovnosti

Nerovnosti spojené s osídlením (velikost sídel atd)








Nerovnosti v oblasti životního prostředí spojené se sociálními aktivitami lidí

Jedná se o takové nerovnosti, které se týkají životního prostředí, ale jsou výsledkem činností lidí – nakládání s odpady, znečištění ovzduší atd



OBECNÉ TEORIE JAKO PŘEDPOKLADY PŘÍSTUPŮ K OTÁZCE ZDROJŮ NEROVNOSTÍ
proč nerovnosti vznikají?


Jedná se o teorie o globálních - celosvětových - vztazích, které si vědci zaměřující se na regionální rozvoj „vypůjčují“, aby mohli pojednávat o této problematice.
Kolonialismus
(imperialismus -- angl. historik J.A. Hobson): vzniká jako snaha najít nové trhy v momentě, kdy již nebylo možné prodat výrobky se ziskem na domácím trhu. Je též typický snahou zlevnit výrobu využitím levných surovin a pracovní síly z jiných oblastí.
Teorie závislosti
(A. Frank): globální společnost se skládá z jádra (USA, Evropa, Japonsko), které hraje dominantní roli. Na tomto jádru závisí tzv. Třetí svět, který se spoléhá především na prodej svých zemědělských produktů do zemí tzv. rozvinutého světa. (banánové republiky: tradiční formy zemědělství jsou kombinovány s pěstováním plodin pro export, na němž jsou tyto země závislé)
Teorie světového systému
I. Wallerstein (nejpropracovanější pokud jde o vysvětlení vzorců nerovnosti). Založena na představě o rozšiřování kapitalistické ekonomiky: světový systém se vyvíjí od 16. století -- série ekonomických a politických spojení rozprostírajících se po celém světě. Systém je tvořen (původně v 16-18. století):
Jádro
Země, v nichž se nejdříve objevily moderní ekonomické podniky a byly následně industrializovány (Anglie, Holandsko, Francie, později se připojilo Německo). Rozvinutý zpracovatelský průmysl, vyvinuté formy zemědělské výroby a centralizované formy vládnutí (odpovídají Frankovým metropolitním oblastem)
Poloperiferie (semiperiferie)
Společnosti situované na jihu Evropy (kolem Středozemního moře). Spojeny obchodní závislostí se státy na severu, ale zůstaly ekonomicky poněkud stagnujícími
Periferie
Před dvěmi stoletími tvořily okraj světové ekonomiky, byly situovány na východních okrajích Evropy, především jejich suroviny byly prodávány přímo na evropský trh (Polsko - zemědělské suroviny, České země - pouze zpracované suroviny)
Vnější oblast
Původně jí byla většina Asie a Afriky -- zůstaly mimo komerčních vazeb ustanovených jádrovými zeměmi. Ale díky kolonialismu a aktivitám velkých nadnárodních korporací byly vtaženy do světové ekonomiky.



Dnes je Třetí svět (rozvojové země) periferií, jádro je tvořenou EU, USA a Japonskem, bývalé socialistické země jsou dnes v pozici poloperiferie (dříve byly do určité míry mimo globální ekonomiku)
UŽITÍ OBECNÝCH TEORIÍ PŘI POJEDNÁNÍ O REGIONÁLNÍM ROZVOJI
Model vnitřního kolonialismu
vidí základ polarizace regionů v:
a) „koloniální“ politické správě (regiony jsou řízeny lidmi z centra - centralismus);
b) neexistenci kvalitních, sofistikovaných výrob (v zaostalých regionech jsou jednodušší průmyslové výroby, zemědělství).

Závislostní model regionálních nerovností
vidí základ nerovnosti regionů v:
„odsávání“ zisku z oblasti jako faktu vyplývajícího z podstaty kapitalismu (centra rostou a periferie chřadnou a podporují růst center), což umožňují tyto faktory:

a) mobilita kapitálu (investice jdou tam, kde je to výhodné);


b) mobilita kapitálu je rychlejší, než je mobilita pracovních sil (vstupem kapitálu /například nové technologie/ se uvolňují pracovní rezervy /není potřeba tolika pracovníků/ a tím se snižuje cena pracovní síly, což vede k nižším příjmům s následnými dopady pro celou oblast);


c) podstatou směny v kapitalismu je směna hodnot (tato směna není nikdy rovná, protože např. bez směny mezi zemědělstvím a průmyslem, která byla výhodná pro průmysl, by nemohla existovat akumulace kapitálu).
napsal/a: Ukrajinec 10:50 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář