Achoj.... =o*
Děkuju, že ses podíval/a na můj weblog...zatím toho tady moc nemám...snad něco přidám časem...v kategorii ,,srdcem." najdeš básničky a jiný věci, který sem sama ,,stvořila"...budu ráda, když mi tam hodíš komentář (jakýkoliv...i kritika mi pomůže...aspoň do příště neudělám tu samou chybu...) tak snad se ti tu líbí...zatim pha =o*
PS: klidně piš i na profil =o*
23.Červen 2008
Kolik?
Kolik srdcí zlomených být musí?
Kolik trpí za nenávist cizí?
Kolik pláče dívek krásných?
Kolik skáče ve svých básních?
Kolik z básní pravdou je?
Kolik z nich teď miluje?
Kolik dívek lásku dává?
Kolik z nich teď šťastně mává?
Kolik mává začátku?
Kolik konci počátku?
Kolik konci jejich žití?
Kolik se teď bojí bytí?
Kolik slzí musí protéct?
Kolik moří musí odtéct?
Kolik se jich naplní,
než s nich smutek vypění…?
Autor: Verca.77 v 14:50 | Komentáře (1)
Tanec času
Měsíční paprsky mají své kouzlo,
rozvášněné srdce rozhoří touhou.
Avšak srdce dívky stále jen strádá,
proto už nemá je tak strašně ráda.
Paprsky sluneční možná ji vyléčí,
snaží se osušit rozvlhlé tváře,
neustále ji jemně konejší,
srdce se ji však stále jen páře.
Vodopády slz nestačí sušit,
proč se ta dívka musí tak mučit?!
na smutný měsíc se večer dívá,
své city jen těžko skrývá.
Vzpomíná, pláče,
proklíná, skáče.
Chtěla se vzdát měsíčního smutku,
proto se rozhodla k tomuto skutku.
Chtěla se dotknout večerní oblohy,
už měla dosti té věčné pokory.
Prosím Tě čase, zemřít ji nenech,
na malou chvíli ji tu ještě ponech.
Prosím Tě čase,
přesmutným hlasem.
Podívej se zpět a uzři její oči,
podívej se zpět a nenech ať skočí.
Plakala dlouho, těžce a do noci,
věděla sama, že už je na konci.
Nechtěla skočit,
nechtěla to vzdát,
jen chtěla skončit,
před čím musela stát.
Stála před propastí,
v jejím srdci zničeném,
před propastí lstí,
co plnila se kamenem.
Kamenem zrady
a nenávisti,
umírá hlady
a vidí jen lsti.
Lsti člověka,
kterého měla tak moc dlouho ráda.
Lsti člověka,
Kterého měla za kamaráda.
Prosím Tě čase,
přesmutným hlasem!
Vdechni zas život její duši,
a ať ji srdce konečně buší.
I když má srdce zlomené,
Nebude nikdy z kamene.
Sice je natolik znavené,
že milovat umí jen toho samého.
Přesto se pokusí, znovu ji zavede,
zas ven a dál, dál od toho tmavého.
Od tmavého svědomí,
tamtoho člověka,
co bez jejího vědomí,
nechal ji tolika…
…tolika dní
ve víře v ní,
…tolika dní
na koleni.
Nechal ji věřit, že někdo jí pomůže .
Nechal ji věřit, že to zlé se zakáže.
Nechal ji věřit, že ona se prokáže.
Nechal ji věřit, že sama si dokáže.
Že dokáže najít
zas cestu ven,
že dokáže začít
svůj nádherný sen.
Nenašla nic,
než smutek a samotu,
nenašla víc,
než srdeční dřímotu.
Srdce, co milovala spalo a spalo,
na cestu ledovou samo se dalo.
Chtěla ho vzít
na cestu lásky,
nechtělo jít
a utáhlo pásky.
Pásky, co svíraly
její hruď těžkou,
pásky, co trhaly
slupičku lehkou.
Slupičku na srdci,
slupičku na duši,
cítí se jak v kleci,
srdce jí nebuší.
Bolí to, bolí,
jak od kopyt koní!
Už nechtěla být,
už nemohla žít.
Ona za to, že miluje
nechtěla bita být,
s tím, že on lež slibuje,
už nemohla dále žít.
Ona už to neunesla,
přes srdce to nepřenesla.
Proto, čase, prosím Tebe,
nech, ať ještě spatří nebe.
Ať se ještě usmívá
a to dobré poznává.
Ať je tu ještě s námi znovu,
proto prosím tě, jak mohu.
Zaslouží si poznat lásku,
ne být neustále v sázku.
Sázku, kterou vyhraje,
ten koho ona miluje.
Myslíš si, že je to správné?
Avšak její srdce chřadne.
Skrze slzy modře vidí,
velké množství těch zlých lidí.
Lidí stejných, jako on,
co pořádají na ni hon.
Kdo dostane ji, vyhrává,
ona však vždycky prohrává.
Prohrává a pláče,
proto do tmy skáče.
Protože ho miluje
a on ji jen lež slibuje.
Proto, čase, Tebe prosím,
nech ji, ať to znovu zkusí.
Najde zase jiného,
k jejímu srdci milého.
A pak ona bude šťastná,
že se s pravou láskou sešla
a ta cesta bude krásná,
nech ji, aby z temna vyšla.
Prosím, čase, mezi nás ji vrať,
nech, ať nastoupí na svoji trať.
Do života ať se vrátí
a její trápení, nechť se ztratí.
Ať se voda
z očí ztratí,
neb je škoda,
když se trápí.
Nenech zemřít její duši,
i když ona to již tuší…
…tuší, že nás opouští.
…tuší, že už odpouští.
Zastavit příval slz,
se jí nedařilo dlouho,
nemohla projít skrz,
projít tou nekonečnou touhou.
Už nemohla dál bojovat,
už neměla sílu,
už nemohla dál bojovat,
už neměla víru.
Proto prosím, čase, Tebe,
dej jí ještě šanci,
nechala tu kousek sebe,
vyzvi ji zas k tanci.
K tanci plném života,
lásky a radosti,
k tanci, co se mihotá,
bez smutku a zlosti.
K tanci, který je sám život,
k tanci, který…..
Autor: Verca.77 v 13:37 | Komentáře (1)