Smutek 03.Leden 2008
Tolik smutku, comám v sobě,
připadám si, jak uzavřená v hrobě.
Hodně myšlenek honí se mi hlavou
a mé starosti v temnotách plavou.
Jako spoutaná si připadám
a stále hlouběji se propadám.
Nevím, co si mám sama počít,
další problémy nechci už přičíst.
Snažím se vyrovnat s tímto mým osudem
a nemít život s tím velkým popudem.
Umírám vnitřně a přestávám chápat,
pouze v mé paměti začínám tápat.
Hledám ty odpovědi na moje problémy,
začala jsem počítat všechny ty domény.
Pokouším se vyšplhat nahoru
a dát pryč tu těžkou závoru,
která brání mi v zezstupu
a snaží mě dostat do ústupu.
Ale nakonec zdolám všechny ty překážky
a smutek překonám...
napsal/a: Veunkaz 22:06 | Link
