Rychlý Pruhy

Renault Clio se začal vyrábět v roce 1991 coby nástupce oblíbené „pětky“, jako první prolomil číselnou řadu Renaultů a zahájil éru jmen. Na počátku svého úspěšného života přinášel do automobilového průmyslu tolik pozitivních novinek, že byl zvolen v prestižním novinářském hodnocení Autem roku 1991. Tento na první pohled malý automobil o délce 3779 mm disponuje velice slušným vnitřním prostorem, jejž ocení především cestující na předních sedadlech. Rozhodně však nejde o typický rodinný automobil, který umožňuje pohodlnou jízdu na dlouhé vzdálenosti na zadních sedadlech. Prostor vzadu je limitován rozvorem, který ani ve třídě, do níž Clio patří, není nijak oslnivý. Přesto je možno říci, že „mezi svými“ se řadí k největším. Také zavazadlový prostor se svými 0,250 m³ objemu patří k tomu lepšímu, co je v dané třídě k vidění.

Zpracování interiéru je poplatné době vzniku vozidla, a tak se zde setkáváme především s levněji působícími plasty a hranatými tvary přístrojové desky, která však svým uspořádáním působí velice příjemným dojmem. K pohodlí řidiče přispívají i velice zdařile tvarovaná sedadla. Řidič a jeho spolujezdec mají k dispozici stejně místa, jako jim dokáže nabídnout průměrný automobil nižší střední třídy. Cestování ve dvou není ani na delší vzdálenost problémem.

Clio disponuje celou škálou poměrně povedených motorů. Jeho srdce začíná bít od objemu 1,1 l s výkonem 35 kW (48 k), který vozu propůjčuje poněkud mdlou dynamiku. Na oplátku za nepříliš výrazný řidičský zážitek nabízí spotřebu mimo město pohybující se pod šestilitrovou hranicí. Tento motor byl však záhy nahrazen silnějším o objemu 1,2 l s výkonem 44 kW (60 k). Největší oblibu si získal motor Energy o objemu 1,4 l, disponující výkonem 58 kW (79 k), který vynikal nadprůměrnou dynamikou, takřka neuvěřitelnou spolehlivostí a relativně nízkou průměrnou spotřebou, pohybující se kolem 6,5 litru na 100 kilometrů. S tímto motorem dokáže Clio sprintovat rychlostí 190 km/h. Právě pro jeho vlastnosti je Clio 1.4 velice žádané zájemci o menší spolehlivý vůz. K vidění jsou i vozy, které najely kolem 200 000 kilometrů bez větších oprav. Pro spořivé řidiče byla připravena vznětová alternativa o objemu 1,9 l a výkonu 47 kW (64 k). Tento motor je poněkud hlučnější, spokojí se však s pouhými 5 litry nafty na 100 kilometrů. Renault pamatoval i na sportovně založené jedince, kterým nabízel vozy vybavené motorem 1,8 l ve verzi RSi o výkonu 80 kW (109 k). A komu ani to k uspokojení sportovních tužeb nestačilo, mohl si dopřát Clio 16V s výkonem 100 kW (136 k). Největším výkonem však disponovalo Clio Williams, které dodnes patří mezi vyhledávané, téměř sběratelsky ceněné vozy. Tato varianta byla vybavena dvoulitrovým motorem naladěným na 108 kW (147 k).

Podvozkem v sobě Clio nezapře Francouze, je příjemně měkké, díky čemuž spolehlivě zdolává nástrahy našich nepříliš kvalitních silnic. Daní za pohodlí je však větší boční náklon v zatáčkách; ten však nemá žádný vliv na jízdní stabilitu vozu. Vzhledem k jeho hmotnosti jsou poměrně dobře dimenzované brzdy, které nejeví únavu ani při razantním používání. Nicméně žádné auto z roku 1991 se nevyhne různým typickým závadám, a tak je při koupi nutno dávat si pozor především na ložiska předních kol a korodující výfukové potrubí. Motory 1,2 l z počátků výroby mívaly občas potíže se vstřikováním paliva.