Mezi láskou a přátelstvím není až takový rozdíl. Jsou jako dvě rostliny, které vyrůstají u stejného kořene. Obě věci, dá-li se jim tak říkat, mají mnoho společného. Přinášejí nám pocit bezpečí, radosti a hlavně štěstí.
Přátelství, jak řekl Aristoteles, je vzájemná láska mezi lidmi, kteří spolu sdílejí štěstí a usilují o ně. Kdo je vlastně přítel? První člověk, který přichází, když celý svět odešel, a jeden z nejdůležitějších lidí v životě. Přítel je především člověk, o kterého se můžeme kdykoli opřít, požádat ho o radu, se vším se mu svěřit, pomůže, když je zapotřebí, nezradí a který nám otevřeně řekne, v čem děláme chybu. Bohudík mám okolo sebe lidi, kteří takový jsou a mohu je nazvat opravdovými přáteli. Doufám, že si to o mne myslí také a že jim jsem dobrou kamarádkou. Jako mnohé věci v životě i přátelství znamená dávat a brát. Každý velmi rychle zjistí, že kolik do něj investuje, tolik se mu i vrátí. Ale platí to opačně. Když si přátelství dostatečně nevážíme, nebude nás uspokojovat. Mrzí mne, že existují lidé, kteří pohrdají přátelstvím ostatních.
Láska je nedílnou součástí každého lidského života. Existuje mnoho druhů lásky: mateřská, sourozenecká, ale asi nejvíce ovlivňuje žití člověka láska milenecká. Představuji si ji jako pomyslné splynutí dvou duší, které se hledají v tom moři všedních problému a starostí, aby vyplnili část svých srdcí něžnostmi, oporou, radostí. Můžeme se zamilovat na první pohled, ale láska je to, co přetrvává, když si sundáme z očí růžové brýle. Těžko by se spočítali písně, tance, filmy, romány, básně…, pro které se stala inspirací láska. Každá podoba lásky je jedinečná, neopakovatelná, nezaměnitelná, každá má svoje dějiny, tajemství, a přece je to vždy tatáž láska.
Obvykle převládá názor, že přátelství je jen nevydařenou náhražkou za lásku. Tak jednoduché to ale není. Často se přátelství může právě změnit v lásku. Život bez přátelství by byl prázdnější, stejně jako život bez lásky.
Proto bychom si měli vážit stejnou mírou obou, bez ohledu na jejich zastoupení v našem životě.