Potkala jsem ho prvne v autobuse, kdyz jsem jela domů. Jeho tvar byla chladna a bleda.
Po druhé jsem ho uvidela na nasi zastavce, kde jsem ho potom videla kazdy den. Vzdy se na mne podival a potom sklopil oci. Dokazala jsem se do neho zamilovat, i kdyz na mne nikdy nepromluvil.
Jednou jsem zustala stat na zastavce sama, on dal nejezdil. Bylo mi hrozne smutno, i kdyz jsem ani jeho jmeno neznala.
Nahle jsem onemocnela nemoci, kterou jsem musela lecit v nemocnici. Byla jsem v pavilonu, kde v jednom kridle byli nemocni rakovinou a v druhem my. Jednou jsem sla do zahrady na prochazku a uvidela jsem ho sedet na lavicce. Najednou zacal tak divne kaslat a zacal plivat krev. Bezela jsem rychle k nemu a pak rychle pro doktora.
Hned druhy den jsem se na nej sla podivat. Zjistila jsem, ze jse jmenuje Petr. Lezel na posteli, byl bledsi nez kdy jindy, ale vyraz v ocich mi napovedel, ze je mu uz lepe. Vzala jsem jeho ruku do sve a on se na me podival s vyzvou, abych ho poslouchala...A pak zacal vypravet: ,,Kdyz mi bylo 17 let, zacal jsem mit prvni priznaky nemoci. Slysel jsem za dvermi, jak lekar oznamil matce, ze mam rakovinu, ale ze nadeji mi nebere. Kratce po tom jsem te spatril a hned od prvniho pohledu jsem se do tebe zamiloval. nechtel jsem ti to dat najevo, protoze jsem poznal, ze i ty bys byla pro nasi lasku. Vis, bylo to z duvodu nemoci, nechtel jsem te udelat nestastnou... Cekal jsem, kdy na mne prijde zachvat a odvezou mne no nemocnice... Vcera jsi mi zachranila zivot...dik."
Nemohla jsem udrzet plac. Prisla sestra a ja jsem musela odejit do pokoje. V noci jsem nemohla spat. Premyslela jsem o nem. Stridave jsem ho chapala i ne. Nemohla jsem to bez nej vydrzet ani minutu. Vysla jsem na chodbu a v jeho pokoji bylo rozsviceno. Vbehla jsem dovnitr, kdyz doktor rekl: ,, Zivot pro tohoto chlapce uz skoncil, odvezte ho." Neverila jsem tomu. Vbehla jsem do pokoje a chytla ho za chladnou ruku. odvedli mne spat. Rozhodla jsem se ze pujdu za nim. Zivot bez neho nemel pro mne vyznam.
Druhy den,kdyz sestra odesla z pokoje, nepozorovane jsem vbehla do osetrovny a ze skrine jsem vzala tubicku nejakejch silnejch prasku na nervy.
Uz nechci zit, byla moje posledni myslenka, kdyz jsem ve sprchach zapijela posledni z prasku. nyni jsem stastna, jdu za nim, budeme stale spo....lu.