Smutek.Tak zvláštní slovo. Ale kdo to slovo opravdu zna? Kdo ví, co e to smutek. Člověk ho pozná až tehdy, když ho zažije. Na vlastní kůži. Můžeš říct někomu jsem smutná, ale proč? Ten člověk přece neví co je to smutek. V tu chvíli není přece smutný on, ale TY. Možná si jen matně vzpomene, ale cítit to nebude. Opravdu je skvělé, když se mě nekdo zeptá: "Jak se máš?". No sama bych to ráda chtěla vědět. Nejen, že jsem smutná, ale dokonce i raněná. Ano, občas mi připadá, že jsem jako to raněné zvíře, které leží někde schované v lese a trápí se. Proč se lidé musí tak trápit? Proč vůbec existuje bolest? Je to tak zvláštní. Tak zvláštní. Proč něco dovede člověku přinést radost a něco zase bolest. proč život nepřináší jenom radost. Až teď. Až teď poznávám jak je lidské tělo složité. Jak složité jsou lidské city. Prožívám teď něco co bych nepřála ani tomu největšímu nepříteli. Je to horší než lež, je to horší než zloba, je to horší než nenávist. Je to bolest. Bolest. Tam uvnitř. Tam kde má člověk srdce. Tam, to nejvíc bolí. A nikdo se tomu neubrání. Vždycky přijde teď, nebo později. Bude to tu s námi navždycky. Bude nás to trápit a ničit a my tomu budeme muset odolávat... Budeme se muset bránit. Ale jak? Jak, když zrovna v té chvíli je člověk nejvíce zranitelny.