Tvrdí se, že milujeme, abychom byli milováni - já tvrdím, že milujeme, abychom dokázali žít. Milovat znamená myslet na někoho jiného než sám na sebe. Ten, kdo nás miluje, má nad námi větší moc než mi samotní. Zamilovaní lidé, to je vlastně jedna nádherná a čistá duše, která se spojila ve dvou bytostech. Navzájem se doplňují, navzájem cítí, cítí stejnou radost, společné emoce, cítí vše nádherné, co před tím nepoznali, mají pocit, že létají, protože neznají strach, pouze obavu z konce, spoléhají se jeden na druhého a ne sami na sebe. Láska znamená věřit jeden v druhého!

Říká se, že z přátelství může vzniknout láska, ale z lásky nevznikne velké přátelství. Já si to nemyslím, protože o dobrého přítele nechceme přijít, ale chceme na tom být ještě lépe. Naproti tomu máme-li velkou lásku a nechceme ji ztratit, modlíme se, abychom dopadli alespoň jako dobří přátelé, abychom zůstali stále spolu. Jestli to vyjde, to záleží na síle a na vůli, kterou do toho vložíme a na emocích, které v nás zůstaly. Pravda je taková, že čím větší moc máme, tím více se bojíme, že ji ztratíme. V lásce je to stejné - čím více milujeme, tím větší strach máme z konce nebo naražení a tvrdého pádu. Ale nemůžeme žít jen pro to dobré, protože bez trochy toho špatného nepoznáme to, co je pro nás nejhezčí.

Ale i přesto je lepší nešťastně milovat, nežli lásku neprožít. Ten, kdo v lásku nevěří, není hoden ji poznat v plné síle, protože není dost silný na to přijmout následky. Ten kdo je moudrý, miluje a neřeší, co se může stát. Ty nejhloupější věci dělá člověk opilý nebo zamilovaný, proto milovat znamená přestat myslet na ostatní věci. Zamilovaný člověk žije z okamžiků, budoucnost nebo minulost ho nezajímá, vidí jen toho druhého v nádherném světě ve správný čas, kdy by pro něj udělal naprosto cokoliv. Láska je největší ze všech citů, protože útočí na srdce, mozek a všechny naše smysly. Pravá láska se pozná tak, že nezná konec, nebo si ho velmi krutě najde. Proto si někteří lidé lásku nepřipustí k tělu, protože se bojí, že by mohli znovu narazit. Někteří lidé se nezamilují, nebo v to nevěří, protože se bojí, že narazí a že se již nezvednou. Pravda je taková, že si jen nechtějí připustit někoho k tělu, protože se bojí, že jim ublíží. Skutečnost přitom je taková, že ublížit si mohou jen sami tím, že k sobě lásku nepustí; když za ni budou bojovat, tak o ni nikdy nepřijdou. Všechno má svůj konec, i když si to nepřejeme. S každou minutou máme možnost obrátit náš život naruby, je jen na nás, jak toho využijeme.