Přátelství...Zdá se to jako obyčejné slovo, které slýcháváme každý den z úst milionů lidí, ale pro mě je toto slovo něčím výjimečné.

Každý človíček by měl mít takovou tu svoji vrbu, které by se mohl kdykoli vypovídat, se vším svěřit a věděl by, že je to u něj v bezpečí. Lidičky, takových lidí ve své blízkosti si opravdu važte...

I já jsem takového člověka při sobě měla...Zdůrazňuji slovo měla...Bylo to fajn ho mít, ale stalo se něco, co nikdo nečekal. Ten človíček zmizel, ne v tom správném slova smyslu... Ten človíček už prostě není v mé blízkosti, už si s tím človíčkem nepovídám a už se mu ani nesvěřuju.

Bloumám ulicí a potkávám člověka, který mi je povědomý, ale ta osoba to stejně není.

Čím to je, že k sobě máme už tak daleko... Čím???

Proč si mě od sebe odehnal, já se jen přizpůsobila tvé hře.

Obávám se jen jediného, že my dva si už nebudeme mít co říct...