Život je opravdový poděl,nikdy nevím kam mě zavede. Jeden den se smějete a úsměv je od ucha k uchu,jindy celý den propláčete v posteli a nechcete nikoho vidět. Jak se mám vyznat v druhých,když nechápu ani sama sebe?Proč si myslím,že jsem našla štěstí a přitom to byla převlečená smůla.Nejhorší je,když se kamarád tváří jako kamarád a přitom to je prvotřídní zmetek,vyznejte se v lidech.