When I´m gone from here
Will you wait for me
When I´m far from here
Will you pray for me
Would you care for me
If I needed hospitality
Would you cry for me
If I were lying in bed
Lying in bed dying
Would you walk for me
If I had no feet
Would you talk for me
If I had no speech
Would you see for me
If I had no sight
Would you hear for me
If I could´t hear
I couldn´t hear anymore
I will be your bride
Be there truly by your side
I will be your bride
Čas se nachýlil, byla jednou jedna holčička a ta byla hrozně zvědavá, vždycky chtěla přijít na kloub nějakému tajemství, byla tím úplně posedlá, a tak strkala nos do velmi starých záležitostí, do věcí, které jsou dávno mrtvé a motala se světem, ve kterém se vůbec nevyzná, světem hlubokým jako černý les, myslela že uprostřed tmy najde světlo a přitom se v tom lese ztratí, teď je vystrašená a chce se jí plakat, na místo světla se všude rozhostí tma a to veliké tajemství se pro ní konečně rozuzlí ...
Kdo zabloudil v lese? Kdo se tady třese? Teď - kdo sem já?
Já jsem vaše smrt mé dítě, nicota, která vás za chvíli obejme, volá na mě vaše krásná krční tepna a takové sladké volání já slyším i z velké dálky ... určitě se vám to bude líbit, smrt je jako zapomnění ... Zbytečně to prodlužejete, akorát vás to bude bolet!
!červené kontrolky všedního žití mi každý den svítí jak pomatený!
Kdo tomu nerozumí, to vůbec nevadí ... tahle slova nejsou z mé hlavy, ale napsala je jedna chytrá hlavička ... ale je to napsáno vlastně o mně! 
Nemůžu přijít na to, jak to popsat. Myslela jsem, že už nikdy v životě nikoho nebudu chtít, protože jsem žila v domnění, že všechnu bolest už znám. Moje myšlenky jsou přecpané. Tehdy jsem si začala kousat nehty ... no, to už je jedno. Jsem obklopená tolika věci, úplně tak najednou.
Mám pocit, že se každou chvíli zadusím, že ten pocit v sobě neudržím a úplně mě roztrhne. Kdybych ten pocit mohla vyřvat do světa, strašně by se mi ulevilo. Ztrácím se a nemůžu spát, ale pak najednou ... tyjo fakt nepopsatelný. Potřebuju posílit a být silná. Takový pocit jsem nezažila už strašně dlouho a zapomněla jsem, jaký to je. Je to krásný. Úplně jako kdybych měla vybouchnout. Tohle všechno může jednou zmizet, tak proto si to teďka vychutnávám plnými doušky. Jo, hlídáš si záda, ale dokážeš se uvolnit. Někdy mi připadáš jako roztomilý blázen, ale proč musí být všechno tak komplikované? Ničí mě to, že je život takový. Chci si ten pocit nechat, uschovat ho a cítit ho až do své smrti. Ke mně to přišlo neohlášeně a náhle. Sama se tomu musím někdy i smát. Nechci zaváhat, fakt ne. Někdy jsem tak zvláštní, dokonce se zblázním. Já chci křičet! Jít po vyšlapané cestě by nudilo můj život, chci vědět, že jsem dosáhla extrému, že jsem jiná než ostatní. Raději budu jakákoliv než obyčejná. Dneska je svět dost šťavnatý a nepřetržitý. Stačí v životě jen zemřít?
Jo, lidi jsou svině a já taky. Proč jsme teď jako cizinci, když naše přátelství bylo silné? Vím, cítím svou vinu a budu za to pykat. Mívám dny, kdy zkouším létat, ale pak padám dolů bez křídel a cítím se strašně malá. Odpustíš mi?
Cítíš to? Mé srdce bije na poplach. Úplně jako kdyby se zbláznilo. Moje plíce umírají a jsou den ode dne černější. Tělo slábne a mozek začíná postupně bláznit a odumírat. Ničí se mé mozkové buňky a jednou ze mně bude tupá blbka, která se buď bude všemu tlemit nebo bude nad vším plakat. Zřejmě sluneční svit skrz mé tělo nikdy neprojde. Zbožňuju ten pocit dezorientace, halucinace, špatné orientace. Zmatenost - nevím kdy, proč, zač nebo za kolik. Ten stav je nepopsatelný. Jsem uvolněná, vysmátá, hladová ... Vnímám zvuky jinak, nevnímám čas, je to všechno tak krásně zkreslené. Jo, jednou toho budu litovat, ale teď to prostě tak je a já s tím nic neudělám. Úplně cítím po těle vibrace 
nezapomenutelnej pocit. Všichni říkaj, že se má život užít.
A na tebe, skrčku, už úplně kašlu! Nebaví mě to. Nesnáším tohle to co mi právě děláš. Třeba to jednou bude jinak, ale teď je teď a já s tím nic nenadělám.
I see you in my dreams ... darling!
Není to jako bychom byli mrtví. Visím v mrtvém měste na křehké niti. Víš, byl jsi všechno, co jsem myslela, že znám ... Nějak jsme to ztratili, jenže ty vzpomínky jsou tak blízko, tak živé. Doufám a věřím ti, že jsi nic nepředstíral. Vím co říkají tvý hloupí kámoši - říkají, že jsem složitá, ale to oni jsou také, navíc mě neznají, ale znají vůbec tebe? Všechny věci, které přede mnou schováváš, všechny blbosti co děláš ...? Ale děkuju, že ses choval jako by ti to nebylo jedno. Díky tobě jsem se cítila, jako bych byla jediná. Ale dívali jsme se oba na to jak padáme. Byl jsi prorstě ... všechno!
Ale jak se teď cítíš? Jak se cítím já? Právě teď jako bys mě neviděl jako bych neexistovala. Asi jsi necítil moje ruce když tě objímaly. Zůstala jsem tam plakat venku a zírala do ztracena. Asi bych se něměla starat, když tu nejsi. Ani ty se nestaráš. Ztrácím sílu a jsem v tom sama ... Jsem jenom holka, kterou jsi umístil vedle sebe. Měla jsem nahradit něčí místo? Nevím. Nikam se nedostaneme. Mám tě ráda takového jaký jsi a to se nezmění. Ale proč to komplikovat? Ale každý má na výběr. Utěšil bys mě? Plakal by jsi se mnou? Já mám strašně moc otázek, které mi nikdy nezodpovíš, prostě ne. Všechno vzdávám, protože jsi mě zmátl. Nezapomenu, nikdy. Ty jsi byl ten silný. Já potřebuju taky sílu. Ale nemám ji. Asi jsi zapomněl všechno co jsem chtěla. Už je moc pozdě. Nemá smysl přemýšlet o včerejšku. Bych chtěla utéct, utéct pryč.
Chybíš mi, chybíš mi tak moc. Ten den, kdy jsi odešel jsem věděla, že už to nebude nikdy stejné. Jsem si myslela, že všechnu bolest už znám, ale není to pravda, myšlenky jdou k tobě. Potřebuju se přes tohle dostat sama ... Už asi nesnesu tenhle zmatek. Chodím bez cíle. Jo, klukům se dá těžko věřit. Neřekla jsem ti, že nejsem ta holka, která všechno zahazuje. Tvoje ruka drží teď můj krk.
Jsem teď lepší? Byl to šťastný konec?
Zrovna jako dneska, zrovna ve škole asi poslední hodinu ... Jsem to tam prostě nevydržela, musela jsem udělat něco, co se někomu "asi" nelíbí 
nesnáším prostě lidi, jak se teďka chová jedna moje spolužačka ... vždycky byla hrozně fajn milá holčina, ale teď? Je z ní cynický a pošklebovačný hovado 
užívá si to, strašně si to užívá, kdo se s ní nebaví je NULA! 
Prostě ona tu třídu vede a všichni se z ní můžou po*rat ... Tohle nesnáším, kdyby se chovala normálně jako vždycky, tak neřeknu ani slovo, ale kdo mohl zkazit tak super hodnou holčinu? Snad jeden idiot, kterého nebudu jmenovat, taky pěkný cynik
I když neveřím, že tohle bude někdo číst, tak jsem to prostě někam musela dát, abych to ze sebe dostala ten hnusný pocit sebezapření
nejde to přehlédnout, ona je všude, všichni o ní mluví a všichni se z ní můžou fakt podělat 
nechápu to ...
Určitý osoby mi něco říkají, nevěřím tomu, ani se mi to nepotvrdilo ... tak proč mi lžete, hyeny 
Nevěřím, že to bude někdo číst, ale kdyby NÁHODOU jo, tak mi napište svůj názor díky
Baďula
