Zachariaska

Není to jako bychom byli mrtví. Visím v mrtvém měste na křehké niti. Víš, byl jsi všechno, co jsem myslela, že znám ... Nějak jsme to ztratili, jenže ty vzpomínky jsou tak blízko, tak živé. Doufám a věřím ti, že jsi nic nepředstíral. Vím co říkají tvý hloupí kámoši - říkají, že jsem složitá, ale to oni jsou také, navíc mě neznají, ale znají vůbec tebe? Všechny věci, které přede mnou schováváš, všechny blbosti co děláš ...? Ale děkuju, že ses choval jako by ti to nebylo jedno. Díky tobě jsem se cítila, jako bych byla jediná. Ale dívali jsme se oba na to jak padáme. Byl jsi prorstě ... všechno!

Ale jak se teď cítíš? Jak se cítím já? Právě teď jako bys mě neviděl jako bych neexistovala. Asi jsi necítil moje ruce když tě objímaly. Zůstala jsem tam plakat venku a zírala do ztracena. Asi bych se něměla starat, když tu nejsi. Ani ty se nestaráš. Ztrácím sílu a jsem v tom sama ... Jsem jenom holka, kterou jsi umístil vedle sebe. Měla jsem nahradit něčí místo? Nevím. Nikam se nedostaneme. Mám tě ráda takového jaký jsi a to se nezmění. Ale proč to komplikovat? Ale každý má na výběr. Utěšil bys mě? Plakal by jsi se mnou? Já mám strašně moc otázek, které mi nikdy nezodpovíš, prostě ne. Všechno vzdávám, protože jsi mě zmátl. Nezapomenu, nikdy. Ty jsi byl ten silný. Já potřebuju taky sílu. Ale nemám ji. Asi jsi zapomněl všechno co jsem chtěla. Už je moc pozdě. Nemá smysl přemýšlet o včerejšku. Bych chtěla utéct, utéct pryč.


Chybíš mi, chybíš mi tak moc. Ten den, kdy jsi odešel jsem věděla, že už to nebude nikdy stejné. Jsem si myslela, že všechnu bolest už znám, ale není to pravda, myšlenky jdou k tobě. Potřebuju se přes tohle dostat sama ... Už asi nesnesu tenhle zmatek. Chodím bez cíle. Jo, klukům se dá těžko věřit. Neřekla jsem ti, že nejsem ta holka, která všechno zahazuje. Tvoje ruka drží teď můj krk.
Jsem teď lepší? Byl to šťastný konec?

Autor Zachariaska on 21.Červenec 2007 at 23:32 | Permalink