Sedím vedle něco, moje dlaň ho něžně hladí po tváří a já si říkám:"Bože, jsem tak šťastná..." Někdy si vůbec neuvědomím, jak moc pro měznamená, ale jindy vím, že ztratit ho, ztratila bych tak trochu samasebe. Jestli ho miluju? Ani nevím, a jak se vlastně pozná taková láska?Jestli je to ten něžný pocit, co mě zaplavuje, sotva mu pohlédnu doočí, ta chuť se ho stále držet za ruku, ten pocit lásky, něhy, dobroty,touhy a bezpečí, ta bezbřehá vášeň, co mne zaplavuje v jeho blízkosti,pak ano, jsem zamilovaná. Jsem s ním moc ráda, je nám spolu dobře avždy, když se podívám do jeho velkých krásných očí, kterélemují ty nejčernější řasy, vidím tu lásku a něhu, kterou ke mě cítíon. Miluju ho a jediné, na co dokážu myslet snad pořád, je on. Rádabych s ním zůstala, on je takové moje světlo, jenom se občas bojím, žemi vyhasne, a já už nebudu vědět, kudy jít dál, už nebudu znát cestu...

napsal/a: _.Shane._ 10:27 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář