Půjdu dál...

01.Červen 2009

Večer jsem se byla projít podél řeky lemované stromy.Listíšustělo,jakoby mi ty malé,krásné výtvory přírody hýřící všemi odstínyzelené chtěly něco zdělit.Naslouchala jsem,však nerozuměla jsem jejichřeči.Plakala jsem,ale šla dál.Začalo pršet.Najednou jsem ucítila jak mikapky vody dopadají na obličej stejně jako slzy které jsem nemohlazadržet.Bylo ticho,kapky deště se odrážely od všeho co jim skřížilocestu.Bylo mi dobře,nebyla jsem jediná kdo pláče,plakalo i nebenademnou.Plakala má duše.Vše co bylo ve mě-pocity,myšlenky,touhy,sny senajednou rozplynulo stejně jako déšť.Koukala jsem kolem sebe,bylo mikrásně a zároveň hrozně smutno.Došla jsem tam,kde cesta končí,ale došlajsem k cíli.Bylo to pro mě takové malé vítězství,to,že jsem aspoňfyzicky,aspoň tou přítomností něčeho dosáhla,došla jsem až nakonec,alei přesto byla má duše prázdná a smutná.Snad i duševně dojdu tam kamchci.Cesta bude spletitá a krkolomná,plná nástrah,ale nevzdám se,půjdudál-tam,kde končí řeka.

napsal/a: _.Shane._ 18:48 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář