Co je to přátelství?
Je to poselství?
Či jíná forma lásky?
Která taky dělá vrásky?
Jaké je ztratit kohos měl rád?
Jaké je příteli do očí lhát?
Jaké je vědět že ti nevěří,
že tobě už se nesvěří?
Jaké je nemoct se mu do očí podívat?
Jaké je už se s ním nevídat?
Jaké je vidět ho s někým jiným se smát?
Jaké je bát se mu jít kát?
Vědět že jsi ho ztratil?
A že ty jsi vaše přátelství zhatil?


..... tyto texty jsou věnovány jedné mé slečně, kterou znám už několik let.... však ona ví..... Jen si prosím uvědom, že druhou šanci nedostává každý! Proto si važ toho,když ji dostaneš a neudělej stejnou chybu dvakrát! Neustále ses mi omlouvala a tvrdila, že si  uvědomuješ svých chyb a že Ti je to potom líto, ale děláš to znovu a znovu... stále jsi dělala vše proto, aby má důvěra k tobě a přátelství ochabovalo....  Ty časy co byli nás už dávno přežily. Podívej, kde jsme obě ted?


''Přátelství je jako křišťálová číš - krásná a křehká, ale pokud jí jednou upustíš a rozbiješ,nikdy pak její střípky neslepíš zpět''

''Ztráta přítele je jako vražda.... Nikdy nevíš, kdy přijde vrah a zabije tě, stejně tak nevíš, kdy tvé přátelství jednou skončí''

''Přátelství je zlatá niť, která se snadno přetrhne... Dá se sice navázat, ale uzlík vždy zůstane''

''Hodnotu přátel si neuvědomujeme do té doby, dokud nehrozí, že je ztratíme''

''Přátele si neuvážeš na vodítko, nejsou psi a nebudou poslouchat tvé pískání!''

''Přátelství končí, když si už lidé nemají co předávat. Ani svůj čas nebo svůj úsměv.''

V okně sedávám a otvírám ho starým příběhům. Tak tichý je celý dům a já se jen usmívám vzpomínkám :( Hlavu v dlaních mám, prázdné stránky velí myšlenkám: ''kam ulehnout ?''
Sama příboj poslouchám...... to jak vítr klouže po vlnácha nutí tvou loď plout - ke mně plout
Přála bych si mít tak pevnou hráz, co se příboji postaví, vlny se pak unavía odliv je odplaví.



TU VŮLI MÍT, TAK PEVNĚ STÁT, TAK SILNÁ BÝT!!! Tak moc bych si to přála Aspoň trochu štěstí mít

Je to přesně rok ...  A já můžu s klidným srdcem říci:  ''Čas to ale všechno vzal a zase běžíí dál''... je mi krásně

... To co začalo 16.9.07 už nikdy více...........

Daggi

Zapomeň, že Tě líbal, že se Ti do očí díval, zapomeň, že Tě miloval, žeTi svou lásku sliboval, zapomeň, že tu s tebou byl, zapomeň, že Ti ublížil...

Proč jen nejde vrátit čas?
vzpomínky jsou všude kolem nás.
Vlastně se bez nich ani nedá žít,
část nás ukrytá je v nich.
Jenže proč některé z nich tak bolí?
klidný spánek nedopřejí.
Prostě nenechají tě být,
zase v klidu normálně žít.
Zavřu oči a zas vidím jen Tebe,
nad hlavou rozprostírá se nebe.
Někdy krásně modré bez mraků,
jindy černé jako noční koráb snů.
Na němž pluji dnem i nocí,
osud má mě ve své moci.
Jedině on nejspíš ví,
to co nikdo z nás se nedozví.
Dřív než nastane ten správný čas,
než dál zas půjde každý z nás.
Spolu nebo možná každý sám?
Kdo ví, kéž svůj vlastní osud znám.
Mít tak křídla, vědět jak se létá,
utekla bych až na kraj světa.
Před bolestí smutkem a slzami,
tam do toho světa nad námi.
Tam, kde poletují si andělé,
kde tváře všech jsou stále veselé.
Kéž tak jedním z andělů být,
nad tebou dnem i nocí bdít.
Srdce úzkostí tiše se svírá,
však ani ten slavík nezazpívá.
Jen tma věčná bez záblesku slunce,
stále věřit a doufat tichounce.
Nekřičet, stejně nikdo neslyší,
snít, to se snad ještě stále smí…

Jsem jako květina...... žít z ničeho, jen na vodě a vzduchu.... to je můj osud :(