http://www.stahuj.centrum.cz/komunikace/instant_messengers/icq/qip-2005a-build/download/?g[hledano]=qip&g[up]=CZ+lokalizace
toho si nevsimejte jen jsem to nemela kam hodit
toho si nevsimejte jen jsem to nemela kam hodit
Pred hiphopkempem 2007........................Jedným vystupujícím, který na kemp jezdí skoro od úplného začátku je DJ Vadim se svojí krásnou ženou Yarah Bravo.Nazor--------------->
DJ Vadim:
Ahoj, na Hip Hop Kemp jezdím už pár let a vždycky se tam hrozně těším. Dělá mi hroznou radost, když tady můžu těm lidem zahrát. Letos přijedu a budu se snažit dát ze sebe to nejlepší, co jsem se za ten rok naučil co jsem trénoval právě pro vás. Vím, že pokud bych zde nehrál, stejně byste mě tady našli, přijel bych nasát tu skvělou atmosféru. Jo a kdyby jste mě potkali, tak se nedivte, že jsem jak ditě co dostalo vysněnou hračku od Ježíška..pro mě je Hip Hop Kemp ten největší dar! Takže za pár dní se na vás těším!
Yarah Bravo:
Procestovala jsem skoro celý svět, vystupovala nanejrůznějších festivalech, koncertech, akcích..ale nepodařilo se mi najít žádnou konkurenci atmosféry na Hip Hop Kempu. Kemp je mocnost! Pro mě je Kemp něco jako Vánoce pro děti, očekávám vždy hodně a nikdy jsem se nezklamala. Takže na Hip Hop Kempu 2007 čáu!
Když RZA při námluvách s Loud Records v roce 1993 pronesl památnou větu "jednáte tu s 9 individualitami, z nichž každá z nich má jedinečný styl", na Clifforda Smitha tato charakteristika pasovala víc než dokonale.
Když totiž hip hopový bůh naděloval do vínku charisma, takový U-God snad musel zaspat, zato u Ticala se pravděpodobně plácnul přes kapsu. I proto bylo očekávání jeho pražského koncertu avizovaného na poslední březnovou sobotu dosti velké. Jestliže byli Inspectah Deck s Geniusem slušní a Raekwon průměrný, od Johnnyho Blaze se nic jiného, než nadstandard, nečekalo.
Ještě než ovšem na pódium vyprodaného Veletržního paláce dýchlo kouzlo newyorského Staten Islandu, sálem zněla díky kvantu předskokanů čeština, slovenština, angličtina i ruština. Marpo kupříkladu vsadil na jistotu formou "Mrdám tě", Jay Diesel apeloval na dav "Kupuj originál", Wich s Nironicem samozřejmě šahali do svého "Chronicles of a Nomad" a Supercrooo pro změnu promovali svůj průřezní double disk "2 Nosáči tankujou super", s tím, že především došlo na věci staršího data narození.
Tým DJ Allah Mathematics, Street Life & Method Man před hladový čtyřtisícový kotel předstoupil 1. dubna nějakých pětačtyřicet minut po půlnoci - STS Chvojkovice Brod to sice nebyl, ale i tak šlo zřejmě o slušný oddíl. Úvod byl sice ještě takový vlažný, nicméně po gradujících osmdesáti minutách si na něj stejně vzpomněl už jen málokdo.
Živelný a chvílemi jako ze řetězu utržený Meth si koncert užíval, i z dálky muselo být vidět, že ho to baví. Nechybělo nasazení, pot tekl proudem a ve srovnání s Raekwonem, který si na Hip Hop All Stars při svém rutinním výkonu snad nesundal ani bundu, se mu zaslouženě dostávalo i o poznání větších ovací. Tical tak byl nucen opakovaně tleskat do majku (tak vehementně, aby ho jako Fredro Starr vyřadil z provozu, ale naštěstí ne). Když k tomu přidáte i spontánní skoky do publika včetně vystřiženého salta, šlo o plnohodnotný sportovní výkon, jímž si Prahu zcela podmanil, aniž by přitom ztratil něco ze svého nablýskaného označení elitní flower. Prostor k realizaci samozřejmě dostal i ´11th Clan Member´ Streetlife, nicméně kromě pecky z vlastního LP "Street Education" se do paměti nevryl ničím výraznějším a byl v maximální možné míře zastíněn svým mentorem.
Takřka 13 let starý debut "Tical" názorně demonstroval svou dlouhověkost. Nemohla chybět klasika "Bring The Pain", stejně jako "All I Need", nicméně třeba takovou ultimátnost "Release Yo Delf" jsem bohužel v playlistu vyhlížel marně. To samé se dá říci i o použití arzenálu z "Enter the Wu-Tang (36 Chambers)". "C.R.E.A.M." dávají na koncertech snad všichni členové clanu včetně těch, kteří v ní ani nerapují, "M.E.T.H.O.D. Man" byla jasnou volbou a ani na "Wu-Tang Clan Ain´t Nuthing Ta F´Wit" se nezapomíná, ovšem absenci "Protect Ya Neck" jsem skoro až oplakal.
Přes připomenutí "Ice Cream" vše směřovalo k nejaktuálnějšímu LP "4:21...The Day After", v jehož souvislosti by mě zajímalo, kolik ze zvednutých rukou a tedy potencionálních majitelů vlastní originální nosič. Jeho vrcholem se asi stala upřímně chytlavá "Say" s vysamplovanou Lauryn Hill a Erickem Sermonem na beatu.
Ve druhé polovině show proběhl i dosud nejobsáhlejší hold na Ol´ Dirty Bastarda na českém uzemí. Zaznělo hned několikero tracků včetně Methem zajeté acapelly "Shame on Nigga" z "Enter the Wu-Tang", "Brooklyn Zoo", či díky The Neptunes a Kelis nebetyčně poutavého singlu "Got Your Money" z "Nigga Please" a poprvé jsem z toho měl pocit, že nejde jen o pouhé gesto, které se musí odbýt z povinnosti.
Co se týče druhé řadovky "Tical 2000: Judgement Day", publikum si mohlo s Ticalem notovat (a tedy i odpočítávat) pouze v titulním songu a ani do "Tical 0: The Prequel" se v průběhu večera dle očekávání příliš nesahalo, byť se třeba kvůli singlu "What´s Happenin" s Bustou Rhymesem mohlo.
Výraznou stopu poté zanechala i exkurze do desky "Blackout!". Nervózním beatem opředená "Run 4 Cover" potěšila, o Methodově vyzpívávaném úvodu "Scuse me as I kiss the sky" v "How High" nemluvě. Klubovku "Da Rockwilder" sice mnozí díky mocnému řevu identifikovali až po chvíli, ovšem asi mi dáte za pravdu, že tato skladba bude fungovat ještě hodně dlouho. Když se pak nechala puštěná i sloka Redmana, jednoho napadlo, že by mu letní koncertní návštěva České republiky zcela jistě slušela...Cílovou pásku přestavení přestřihla syrová hymna "Presidential MC" z nového alba. Nicméně už pouze jako kulisa při vyklízení pódia.
K dramaturgii. Kdyby některé hity zazněly celé a pár méně výrazných skladeb si neodbylo tři minuty, dojem by byl ještě silnější. V tomto směru jsem viděl mezery. A na co jsou po stranách obrazovky, když místo toho, aby zadním řadám přiblížily hlavního aktéra, tak povětšinou neurčitě zabírají dav. Lidé menšího vzrůstu holt zaplakali. Zvuk byl v rámci možností ucházející, i když to bylo samozřejmě spojeno s vhodným výběrem místa. Tak či tak, další zastávky jeho evropského turné, které představují francouzská města Lille, Bordeaux, Toulouse, Lyon nebo Paříž, by neměly být zklamány.
z:bbarak.cz
HLEDALA jsem zivace z MEERU a niic..btw:tohle se hodne podoba..8-)
Ententýky tři špalíky Rytmus, Ego, Anis lebo Kontrafaktíky?
Je tady sobota a večer pokračuje síť koncertů v novém patře v Karlových Lázních. Mám pojebaný plán...Do klubu přicházím něco kolem jedenácté hodiny, jelikož ze zkušenosti z minula nemá cenu chodit dřív, pokud nemáte v plánu dlouhý noční tanec a balení cizinců. Odpočítávám poslední minuty než udeří půlnoc a vystoupí slovenská elita Kontrafakt. V dálce vidím přicházejícího Ega, za ním Anis a jako poslední Rytmus. Dav piští o sto šest. Ještě nikdy jsem neviděla tolik lidí v tak malém klubu. Rytmus vystoupil na "podium" ve svém new Queens Urban triku a chopil se micu a aniž by cokoliv řekl, celý klub se rozječel takovým způsobem, že jste neslyšeli první beaty, které nahodil mistr Anis. Jelikož jsem je viděla dva dny před tímto koncertem, nic moc se nezměnilo, tedy až na pořadí pecek. Zajebali přesně jak je známe, místama mi připadalo, že už byla vidět jelich koncertní tour a že potřebovali jet domu vyspat se a dát si pauzu.Koncert trval necelou hodinu a celé třetí patro bylo spokojeno.
Ovšem co se dělo po koncertě, to jsem už dlouho neviděla..Když vyšli z "podia" ušli asi metr za deset minut. Připadalo mi, že se celé patro namáčklo na jejich půlku a každý se chtěl vyfotit se svým pánom Rytmusem, štramákem Egem a drbnutým Aneškou. Pokud se našel v klubu ještě někdo jako já, která se raději nehýbala a sledovala celou situaci, mohli jste si všimnout jak se celý dav posouval společně s celou bandou. Během pár minut byl prázdný klub, jen málo pozůstalých jedinců, kteří zůstali věrní "arenbí" a kroutily svými boky dole na parketě.Bylo nedýchatelno a tak jsem cenila tak dlouhý koncert Kontrafaktů. Šla jsem na bar pro další vodu a snažila jsem se zabavit, ale ve vydýchaným a poloprázdným klubu to moc nešlo, a tak jsem se raději odebrala domů. Ještě chvíli trvalo než jsem se prodrala až do přízemí k východu, ale dalo se. Spokojeně jsem se odebrala domů, nechala si projít průběh koncertu hlavou a s úsměvem na tváři a s maximální dávkou spokojenosti jsem usnula. Temeraf.
