Japonština (日本語; Nihongo)

Je to těžký jazyk, ale naučit se dá všechno jak řekl jeden velice chytrý člověk, na jehož jméno si nevzpomínám.

Takže, v Japonštině se používají dvě abecedy Hiragana a Katakana. Tyto abecedy se děti v Japonsku učí už od školky, někdy džíve. Hiragana je používaná k běžnému psaní, kdežto Katakana se užívá k psaní převzatých nebo cizých slov. Kdybych tedy chtěla napsat svoje jméno Japonsky, mělo by to být Katakanou.

Dále jsou tu znaky, říká se jim Kanji(Kandži). Téměř všechny jsou převzaté z Čínštiny. Japonci se je učí už od první třídy a mají k tomu důvod. Je jich totiž opravdu hodně. Běžně se používá asi kolem 1000, ale je jich daleko víc, něco kolem 6 879. Jenže to s jistotou říci nemohu, neví se kolik jich je.

Poslední co se používá je Latinka(Rómadži). Ta slouží k přepisu. Třeba slovo ichigo(jahoda), bychom vyslovili jako ičigo.

Co se pravopisu a výslovnosti týče, není to nejlehčí, ale ani nejtěžší. Vzpomínám když jsem se na prvních hodinách Japonštiny snažila opakovat po sensejovi(učiteli),pro mě tehdy složitá slova. Byla to ohromná legrace, občas mám problémy s výslovností i v současnousti. Například, neumím pořádně říct zdvojené n ve slově Konnichi wa(Konniči wa) a jemu podobných. Na psaní je jediná složitá věc, naučit se pracovat a tužkou jako by to byl kaligrafický štětec. I to mi občas dělá velké problémy, ale neházím flintu do žita. Nikdo není dokonalý.