Snad. . .
Někdy. . .
Přemýšlím nad věcmi,nad věcmi beze smyslu..Proč?Je to takový všechno zvláštní.Proč sedím sama na tý zastávce,proč se nebojím? Kde všichni jsou?Proč je tma?Proč?Ptám se.Ale nenalézám odpověď.Letmo tak koukám do nebe,kde slunce už nesvití a já jsem celá bez sebe.Kde jen měsíc září a hvězdy jsou jasné, jen já jsem tak bledá,úplně bezmocná a země tak šedá.Hodiny čekám,sedím a nohy mám tuhé,já nemůžu vstát,proč musíš mi stále, tak krutě jen lhát.Proč nejsme zas spolu,to se mi zdá,tys chtěl si být můj a já zase tvá..Náhle se probouzím,z hrozného snu,kde byla jsem sama,vzhlížím tak zděšeně k novému dnu.Byla jsem sama a všude jen tma,však měsíc už není,ale hvězdy furt jasné,čekáma čekám,kdy jiskra zas zhasne.Proč jsem tak nerozhodná,proč stále nevím..Něco mě trápí,komu to povím..Proč mám teď strach,když nejsem už sama..Něco mi chybí,snad asi ty,říkali jsme stále,už jenom MY!Teď už je pozdě,chystám se spát,snad budem si ve snu,společně hrát..- Snad . . .
napsala si to moc pěkně bloučínkuu
Autor KaTcHiK_Ma | 29.05.2009 21:52:48