jsi zavržený Bůh, zbavený chvalozpěvů,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Jak ukřivdili ti, ó Kníže exilu,
ač byl si přemožen, nepřišels o sílu,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty, který všecko víš, ty pane hlubin, králi,
jsi lékař úzkostí a utišuješ žaly,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
ty učíš párie a malomocnou láj
snem lásky chutnati a oceńovat ráj,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty, jenž jsi se Smrtí, svou starou milostnicí,
směl zplodit Naději, naivní kouzelnici,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty dáváš zločincům pod šibenicí klid,
jenž drtí, ponouká a pobuřuje lid,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty, jenž znáš každý kout, máš moc nad temnotami,
kam nepřející Bůh skryl svoje drahokamy,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty, který pronikáš svým zrakem arzenál,
kde kovy, pohřbené, spí v tvrdém lůně skal,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty, jehož chránící dlaň skrývá propast s mechy,
když náměsíčníci jdou po hřebeni střechy,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty umíš zpružiti i starou vetchou kost,
když pozdní opilec přechází v noci most,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty, abys zachránil nás z pozemského víru,
naučils míchati nás uhlí, ledek, síru,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Náš spoluviníku, tví uctívatelé
jsou poznamenani jak Krésus na čele,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty vkládáš do srdce žen nebezpečné dary,
kult ran a přepychu, hleď, obdivují cáry,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Ty lampo vyhnanců a objevitelů,
jsi knězem šibenic a spiklých mstitelů,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
ty otče sirotků, jenž v hněvu proklínaje
Bůh otec vypudil z bran pozemského ráje,
Satane, smiluj se nad dlouhou mojí bídou!
Modlitba
kdes vládl, Satane, tvá moc tě velebí,
buď zdráv tam v hlubinách, kde přemožen sníš v tichu!
Ať jednou spočinu pod slavným Stromem Hříchů,
v tu slavnou hodinu, kdy jako nový Chrám
se jeho ratolest zas zvedne k výšinám!