Jak?
Tma? Nebo je to světlo? Já už ani nevím... Ne je tam!! Za nekonečně dlouhou a trnitou cestou, plnou bolesti, odhodlání, přemlouvání, odříkání, zoufalosti a slz tam je... Jen malý záblesk, ale přece to světýlko vidím... Nejistými a opravdu malinkatými krůčkami se snažím jít blíž... Upadla jsem! Už zase, nedokážu to!! Nezvednu se!! Zkouším to, ale nejde to... Chvíli se plazím po chladné a špinavé zemi, dokud nedostanu trohu síly, abych se mohla zvednout... A zase opatrně našlapuji s myšlenkou a snem dojít až nakonec, dokud do mě někdo nestrčí! Ale proč?! Já už nechci znovu ležet na té odporné zemi, musím jít dál, musím k tomu světlu! Kde mám vzít další sílu? Jak a z čeho se čerpá síla na to aby jsi dal život zase dohromady a navždy se pohyboval jen u toho životabudícího světýlka? Jak?!
