Vzpomínky
Je to už dávno, co byly jsme svoji,
jenže mé srdíčko pořád se hojí.
Chtěla bych na chvíli, chvilinku pouhou,
vrátit se v minulost s láskou a touhou.
Chtěla bych znovu, dotknout se tvé tváře,
při jasném svitu měsíční záře.
Kdy jsi mě za ruku každý den vodil,
život byl můj i tvůj, změnil se v podíl.
Pak se vše zhroutilo, stalo se hlínou,
já našla jiného, tys našel jinou.
Byla to chyba, životní omyl,
srdce ti zlomila, srdce mi zlomil.
Proč jsme v ty předešlé časy nezůstali spolu,
proč se vše zhroutilo, spadalo dolů?
Proč už jen vzpomínky u sebe mám,
proč jsem teď sama a ty jsi sám?
Odpověď nenajdu, zbyde jen žal,
vzpomínky zůstanou, život jde dál...