Černo   20.Březen 2007


Černý je svět,
svět je podzemí,
kde odpočívají duše,
zoufalou láskou ztrápený.
Černá je vrána,
vrána je znamení,
že zlé časy
se v dobré nezmění.
Černá je krev,
krev plná bolesti,
černá je láska,
cit blízký neřesti... napsal/a: _weja_ 16:05 | Link komentáře (0)



Po hádkách v pohádkách  


Říkám si často po hádkách,
že láska je jen v pohádkách.
V pohádkách od mojí babičky,
v pohádkách pro malý hočičky.
Pro malý holky,
co čekají na prince,
kterýmu by pekly vdolky.
Bože jak jsou naivní,ty holky.
I já taková bejvala,
to jsem úskalí lásky ještě neznala,
teď už nástrahy lásky znám,
a proto se ji radši vyhýbám.
Říkám si často po hádkách,
že láska je jen v pohádkách.
V pohádkách a snech,
ne ve všedních dnech.
VE snech je láska krásná,
realita je ale krutě jasná,
láska dokáže ubližovat,
láska umí i ponižovat.
Co vím dnes už najisto,
je to,že láska ve všedních dnech nemá místo.
Všední dny jsou šedivé
a v šedi se lásce dobře nežije.
Říkám si často po hádkách,
že láska je jen v pohádkách.
V pohádkách se mají milenci až do smrti rádi,
ale v realitě se dočkají většinou jen zrady... napsal/a: _weja_ 13:56 | Link komentáře (0)



Osamělá  


Cítím se jako bojovník
po prohrané válce,
jako snílek,kterému se
sen ztrácí v dálce.
Cítím se jako trosečník
na neznámém ostrově,
jako opušťěné dítě
v dětském domově.
Cítím se jako písečný
zbořený hrad,
jako člověk,kterého nemá
nikdo rád.... napsal/a: _weja_ 13:43 | Link komentáře (0)



Ráj  


Jaký je smysl mého budoucího života,
proč jen nedokážu vůbec odhadnout.
V hlavě zůstává mi jenom prázdnota,
proč dokážu všem citům,tak lehce propadnout.
V duši mám teď jedno velké trápení,
slzy jako potůčky stékají mi po tváři.
Proč všichni zamilovaní chovají se jako zmatení,
jen já čekám,kdy má hvězda šťastná opět zazáří.
Pro víc štěstí nosím na krku malé srdce,
a i když v sobě dávno nemám pořádek,
proč moje srdíčko stále jen s láskou tluče,
proč píšu básničky,skládám slova do řádek.
Stále se snažím hledat svůj klíč od ráje,
zatím nedostavila se vidina žádného úspěchu.
Asi míjím ho jak v Praze tramvaje,
tak,kdo mi poradí,kdo mi dá útěchu?
Proč pořád musím být tak strašně naměkko,
proč moje lodička stále tak sama pluje.
Můj vysněný ráj je asi hodně daleko,
moment,vždyť vlastně nevím,jestli vůbec existuje?! napsal/a: _weja_ 13:39 | Link komentáře (0)