kdyz nejde o zivot tak de o hovno 02.Duben 2008
at clovek ma cokoliv...stejne mu pride ze toho ma malo...ja prikladne mam vsechno..nechci se stim vytahovat jo?ale proste mam to o sem si nekdo nechava jenom zdat..nemam moc kamaradu...ale za to mam ty nejlepsi pod sluncem..mam jednu povinos a tou je skola...a obcas doma uklidit..to je vsechno...ale jak je teda mozny ze i tu jednu povinost co mam nezvladam...neumim a nejde...minulej rok...sem nad vsim mavla rukou a rekla sem jo dobry nejak to dopadne...a asi sem prisla na to cim to bude...bude to tim ze sem pul roku nechodila do skoly..a kdyz sem ten druhej pul rok zacla chodit..tak sem se zamilovla...a cely druhy pololeti sem chtela toho jedinyho nejlepsiho kluka...skola mi byla uprdele...ted ho mam a je to to nejlepsi co mam...ale taky sem prisla o ten problem jak ho zbalit..jak se knemu dostat...tak proto ted resim skolu ktera ja konec koncu portad stejna..ja se v uceni nikdy nezmenim...clovek se musi naucit..delat to co dela poradne...a nasi jedinou povinosti je skola..a my si musime uvedomit ze jeste dva roky(pri nejlepsim) bude a musime tu povinnost plnit poradne a ne na to srat...zivot neni o tom neco zacnu ale nedokoncim...vsechno jednou skonci...a proto se musi vsechno dokoncit..kdyz vim ze na to nemam tak ani nezacinam...ale zase je fakt ze kdybych nezacala tak nevim na co mam a na co ne...to je taky pravda..ale veci se musej delat dobre..a bez podvodu a ruznejch hnusnejch veci...jak si Larco mluvila o tom ze jak je to stema kamaradama jestli lepsi vic a nebo min a lepsi...ja si vzdycky myslela ze je lepsi jich mit co nejvic..ze se muzes na hodne lidi spolehnout...ale ted vim ze to tak neni..a rikas to spravne...cim vic tim horsi...znami sou dobry..stema pokecas o picovine a nazdar pul roku se nevidime.ale co takovej pritel...nejlepsi pritel...ma to vic vyznamu...pritel jako kluk ze kterym chodi holka..a nebo pritel jako nej kamos...jak si to prelozit.,...ale jak se rika ´´pritele nepoznas podle toho co rika ale podle toho co pro tebe dela´´ ´´pritel je nekdo pred kym muzes myslet nahlas´´ ja todle beru jako pritele jako nej kamaradku...a tu nemam jednu ale hned dve...a to je dobre...vim ze muzu rictz vsechno...a nikdo jinej to nevi...takze vlastne...zaver..prisla sem na to ze lip min nez vic...protoze jak rikas Lary..pak je ani neznas...No a nejak tak abych to nejak schrnula...vlastne zivot je od toho aby se zil naplno...a ne se porad neciom stresovat a zneceho mit bobky..v zivote se da vyresit vsechno...a to co se neda se vyresi samo..neni to tak tezky..hlavne si nechce porad na neco stezovat..ale brat veci pozitivne...a tak jak sou jinak to nebude...zit v tom co je..a nekoukat do minulosti co bylo bylo a uz se to nevrati...a naplanovat si budoucnost..neni spatny..delat neco pro to aby sme si splnili tu budoucnost..a nas sen...a verte mi da se to..kdyz se chce a de se zatim tak to de vsechno...a jeste KDYZ NEJDE O ZIVOT TAK DE O HOVNO ....Veru je to tak vid? takze zijte tak jak chcete delej te to co chcete(v mezich) berte veci pozitivne...a koukejte na vsechno trosku vejs nez to je ...a bude se vam krasne zit...Lary..doufam ze to co pisu neni zas takova picovina...az to budes cist..doufam ze se pobavis..
napsal/a: adla.90 19:22 | Link komentáře (0)stejska se mi... 26.Březen 2008
znate ten pocit kdysz se vam ponekom moooc stejska?? tak to mam ted ja...strasne lito mi je ze ho nemuzu videt...ze zanim nemuzu...je mi proste divne...vnoci brecim...protoze nevim..kdy ho uvidim..a nemam se na co tesit...prosim boha..celou noc..aby uz se uzdravil...prosim vsechny kolem..abych ho uz mohla videt...slzy mi tecou...ale knicemu to nepomaha...uz chci ho videt..moooc prosim...ja uz nemuzu dal...miluju te lasko strasne mooooc uzdrav se mi uz..ja to bez tebe nezvladam... napsal/a: adla.90 08:31 | Link komentáře (0)
hezky... 25.Březen 2008
Pohádka...
Bylo, nebylo...
Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění... a kromě ostatních různých pocitů i láska.
Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.
Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se:
"Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?"
"Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo."
Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi:
"Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?"
"Já Tě, lásko, nemůžu vzít..." Odpověděla pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla by si poškodit mou loď!"
Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem:
"Smutku, prosím, vezmi mě s sebou"
"Ach lásko, "řekl smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám."
Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.
Najednou řekl nějaký hlas:
"Pojď lásko, já Tě vezmu."
Byl to nějaký stařec, kdo promluvil.
Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel.
Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:
"Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
"To byl čas," odpovědělo vědění.
"Čas?" zeptala se láska, "proč mi pomohl čas?"
Vědění odpovědělo:
"Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle". Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme se spolu poprvé milovali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel. Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději. Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu... Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného." S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý! Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít. Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou ...
napsal/a: adla.90 20:30 | Link komentáře (0)Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám..
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii
TU NOC
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
-crrr-
Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj
Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku
>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
KLUK JDE DO NEMOCNICE…. DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Kluk - ……
Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ
Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN
Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela…
napsal/a: adla.90 20:22 |
Link komentáře (0)
zivot je propletenej..ruznejma chvilema na ktery se nezapomina...chapu ze v 17 se neda mluvit o zivote a o zksenostich...ale prave proto o tom musime mluvit..aby sme se nakonec dobrali ktomu co delame spatne a co delame dobre...a kdeazdymu musime vykladat ja prozila todle a tamhle to..a delala sem todle a tamhle..a v tu chvili co to vypravite se zaseknete a zacnete premejslet...a dostane te se k tomu..ze nekdy mozna prehanite...a nekdy nektery veci ratsi ani nerikate...kdyz se bavite z neky cizim..tak si radi neco domyslite aby se vam konecne splinil ten vas sen...ale v zapeti si reknete dyt ja kecam..tak to neni...ale nakonec co..vzdyt je to jedno...nikdy uz ho neuvidim.a kdyz tak budu vymejsel dal..je to clovek..kterej mi plni sny....par lidi v mim zivote sem takhle mela...ale uz si na ne ani nevzpominam..a to je mozna skoda..nekdy bych se chtela vratit do snu a nekomu o nich vypravet...aby si o me nemyslel ze nejsem normalni... jenze ted mam kolem sebe lidi....ktery sou muj sen..a proto si ho nemusim vymejslet..a nekomu lhat o necem co sem chtela aby se stalo..protoze todle byl muj sen...vsechno je zase dobry..nevim jak dlouho bude ale co je na tom ted je to dobry...tak seru na to co bude...vite co...vzdycky kdyz se s nekym bavim..tak prichazim na to ze konec koncu nemam tolik kamaradu..ale zase jich mam par..ale ty stojej za to...se o nich zminit...a hlavne jim porad rikat jak si jich vazit...protoze oni udelaj vsechno..a ja na oplatku taky...protoze oni tu byli kdyz sem potrebovala... ale proc o tom mluvim...je mi 17 ...17 let sem na tomhle svete...a uz sem neco poznala...a pochopila ze nektery veci se tak jak je delam nedelaj...mozna mi to prochazelo ale ted uz asi nebude...a uz sme dospeli lidi pomalu..a musime se naucit zit dospelej zivot..i kdyz se nam nechce..a rikame si proc nebejt deti jeste kdyz muzeme...proc uz delat neco jak dospeli je to tak...to je pravda... ale nebudeme porad deti..a zachvilku pridou chvile...ktery budeme muset zvlandnout..vim ze jednu chvili mluvim o tom ze do budoucnosti nekoukam..ale v tomhle malinko jo...mozna je to chyba mozna to je dobre...ale tydle chvili co priochazeji...je treba resit...a ne je hazet zahlavu..a kdyz je za tu hlavu hodim..nekdy si rict..a z to pride znuvu ,,aha dyt j todle hodila za hlavu´´ a vzpomenete si na to...ale nebudete vedet jak to resit..sou to prkotiny ae i jima se clovek uci dal..i kdyz ve stari to stejne vsechno zapomene...ale tak co...hlavni je si ten zivot uzit..a neutikat pred nim...on si nas stejne najde vsude.... a nakonec stejne vsechno budeme muset vyresit...Ja bych chtela ted podekovat..vsem co se o me tak krasne staraji...a rict ze si vas moooc vazim...a moji lasce chcio vyridit..ze vsechno zvladneme...mame se navzajem..a co koliv se bude dit vyresime..a bude zase dobre...MILUJU TE:-* napsal/a: adla.90 13:08 | Link komentáře (0)
uz nevim.. 13.Březen 2008
ty jo...uz celej tejden..mam naladu jak kdyby me zajel autobus...pocit mam jako kdybych mela stratit sechno co mam...v noci se mi zdavaji uplne dementni sny...a nektery si i druhej den...splneji...jako kdybych proste videla co bude...sou to prkotiny...ale me to desi...ted sem nemocna...o vlastne nevim jestli fizicky nebo psychycky...ale sem kouda v prdeli...nic me nebavi...jenom sedim koukam..a nic nedelam...brecim u filmu..u kterejch se brecet nemusi...a rozbrecim i jen tak z niceho nic...mam pocit ze stracim Verunku moji milovanou..teda pokud uz sem ji nestratila...timhle bych se chtela omluvit..za moje divny chovani...ale ve skole se vzdycky..snazim bejt v pohode..a to je strasne narocny...predstirat ze se nic nedeje...kdyz se neco deje..ale ja nevim co...proto taky chodim domu utahan jak pes...a nic jinyho nez si lehnout a spat az do druhyho dne..nezvladam...nevim cim to je..nevim co se deje...moc si preju aby bylo vsechno zase v pohode...nevim kdy to bude..a hlavne nevim co proto mam udelat...tesim se na velikonoce...bude volno..budu s holkama...Veru...jestli se neco deje a jestli delam neco spatne rekni...ja vim ze uz asi semnou neni zabava jako driv...ale ja nevim co to je...rekni..a ja se stim budu snazit neco udelat... napsal/a: adla.90 19:34 | Link komentáře (1)
pro Larisu 07.Únor 2008
tak sem tu zase....dneska sem nejak premejslela nad tim...kde se vlastne stala ta chyba...taq ktera nas rozdelila...vis Lary uz to nikdy nebude jako driv,..vime to obe ze je to tak!!! me stoho beha mraz po zadech..i kdyz vim ze asi za neco budu moct ja...ale stejne..ty hadky co mezi nama bylo tak nelituju..vyrikaly sme si to konecne poradne...a za nikoho jinyho se omlouvat nebudu...nevim jestli si todle prectes...ale proc se mi smejes do oci?? proc vzdycky kdyz neco reknu tak se zacnes smat?? nebejvalo to tak?? vetsinou sme to byly my co se vzdycky na sebe podivali kdyz nekdo neco zacal rikat ne? a pak se zacaly smat..a ted to mam bejt ja komu se smejes?? promin..ale a todle ja nemam..a vis jak to beru..a moooc dobre vis ze me to vitaci uplne nehorazne moc.a jeste jedna..vec...vis ja nebudu zatebou dolejzat a doprosovat se a omlouvat se ze sem neco udelala spatne kdyz ani nevim co...jo za co sem se ti uz omluvila to bylo to jak sme se hnusne pohadaly na icq...jak sem ti nadavala...ale za zbytek se omlouvat nemusim...nic me ktomu nevede...nepolezu zatebou a nebudu te prosit na kolenou..vrat se mezi nas at sme zase LAV..protoze uz nikdy nebudeme,,..sice jo dekuju za utery ze si se bavila..a i hezky si se bavila..ale ta hruza ze se mi smejes do oci..me docela presvedcila o tom ze vsechno bylo aby si se nenudila..nevim co je pravda..rada bych se ji ekdy dozvedela...uvidime...tim to asi ukoncim...mozna si to prectes mozna ne nevim... napsal/a: adla.90 20:00 | Link komentáře (0)
nevim uz.... 06.Únor 2008
myslim ze kazdej dela chyby..velky maly...jaky koliv..ale vetsinou by swe mel poucit a podruhy je neudelat...nevim jak je to zrovna u me...to fakt netusim....ale neco se semnou deje...neco co neumim popsat..ani nikomu zmejch blizkejch...neco co boli skoro kazdej den..neco ceho se nemuzu zbavit..a neco v cem mi nekdo nemuze pomoct...asi teda...neumim nikomu rict co me boli a co se deje...protoze ja to nevim..ale boli to...mam vsechno na co si vzpomenu...nic vic mit nemuzu..ale prece jenom nejsem stastna..proc?? proc?? kurva co to je?? jako vsim zpusobem stastna sem...ale neco tam uvnitr chce neco vic..nebo neco jinyho..ale ja to tak nechci...treba kdyz si zacnu rikat jak sem stastnaa jak mam vsechno...tak to bude dobry..ale to ja si rikam..a stejne to je malo...mozna me podvedome sere ta skola ze mi to tam nejde ..ale tak o tom bych snad neco veddela...ale mozna to tak bude...protoze fakt v tom zbytku mam vsechno...uz nevim co mam delat.. asi se na to vyseru..a budu takova jaka sem..treba casem pridu na to co to je treba to casem prejde...uvidime...
napsal/a: adla.90 14:23 | Link komentáře (0)..... 30.Leden 2008
zacinam prichazet na to ze se zeme stava nesnesitelnej clovek...kterej nesnasi skoro vsechny... a nevim co stim mam delat...nevim co semnou bude za rok za dva...jenze ja ani nevim co semnou bude zejtra...natoz za rok...nevim..ale mam nejakej divnej pocit...ze se neco stane....a to neni dobry...nechci ho mit...ale zejtra uz budu v bespeci...u tech nejlepsi lidi na svte,,,dopoledne s Vejunkou a odpoledne s mejma chlapcema...uz se na ne moooc tesim..zase bude prdel...Jin ak kazdym dnem vic a vic...nesnasim ruzny lidi..a nasere me fakt malickost..ja nevim co semnou je...ale prijemny to neni ani nahodou.... posloucham pisnicky s pohadek..celej den furt dokola...hrabe mi kdyz sem doma tak dlouho...nemuzu bejt doma celej den sama...to nejde...musim uz do skoly...a tam mi bude dobry..i kdybych tam mela umrit...
napsal/a: adla.90 19:53 | Link komentáře (0)
