Tohle je poprvé,co píšu do deníku,ale také poprvé,co jsem někomu měla možnost zachránit život,nebála se a zasáhla....a mám tak úžasný pocit,který člověk zažije jen málokdy,pokud vůbec.
Byla jsem na cestě do města,když jsem si v šalině sedla za spícího kluka kolem 20.Byl tam cítit alkohol a jeho výpary,ale řekla jsem si,že to překousnu.
V půlce cesty se najednou sesunul ze sedadla ,uhodil se do hlavy a zůstal nehybně ležet.Podívala jsem se na lidi okolo,jejich reakce mě nijak zvlášť nepřekvapila-v dnešní době,kdy křičíš o pomoc a každej se radši stará o to svý,než aby pomohl,strachy sám o sebe.
Zvedla jsem se a šla k němu,snžila jsem se mu nahmatat tep,ale nešlo mi to.Po chvilce přišel ješťe jeden kluk a paní.Začali mi pomáhat.Zjistili jsme,že dýchá,paní dala věďet řidiči a ten kluk zavolal sanitku.
Dali jsme ho do stabilizované polohy,držela jsem mu hlavu a ješťe předtím mu ten kluk strčil prsty do úst,aby se ujistil,že nemá zapadlý jazyk,zato má můj veliký obdiv,jelikož jsem pomohla,ale tohle se mi vážně protivilo,jelikož mu tekly sliny z úst a nejenom to.
Udrželi jsme ho v této poloze až do příjezdu sanitky,kdy už se o něj postarali k tomu specializovaní.
Vždycky jsem si říkala,jestli bych zasáhla,dít se kolem mě něco takovýho,a teď už vím,že ANO a jsem na sebe PYŠNÁ!!!Jako snad nikdy a nejen ten adrenalin a ten pocit,zachránit někomu život stojí za to:)