Byl jednou jeden křeček a ten měl na kožíšku 7 černých teček.
Néé nebyla to beruška čili sluníčko sedmitečný,
ale byl to křeček veskrze vyjímečný.
Za každý úsměv srdečný byl tolik vděčný.
Stále se jen tlemil, i když se moc nemil.
Trošku páchl, smrděl, přesto nesl dobře ten svůj příděl.
Kdyby jsme to uměli i my, převážně se smáli a netrpěli splýny,
to by ten svět jinak vypadal,
kdyby jeden druhýmu ze sebe jen to dobrý dal.