26.Leden 2009
Daniela by Amelia
Hodně lidí už mi řeklo, že se ve mně absolutně nevyzná. Někdy jsem veselá tak, že bych mohla sloužit jako antidepresivum pro bolavý duše, jindy smutná tak, že bych ty prášky potřebovala sama. Takže jsem se rozhodla, že to jednou provždy rozseknu já sama. Sama se před Vámi vysvléknu a znova obléknu do emocí. Přeji hodně štěstí, aby jste ten duševní stryptýz vydrželi do konce!!!!!!!!!!!
Ta, co jméno rozsoudil jí Bůh, ta co má život jako začarovanej kruh. Ta, co říká to, co většinou chceš slyšet, ta co je potichu a srdcem zkouší křičet. Ta co 2 tváře má, s veselou chodí a se smutnou usíná. Ta, co by se každému hned rozdala, ta, co nejlíp umí snít už odmala. Ta, co věří všem a všechno, ta, co nenávidí nebe a miluje peklo. Ta, co se zamiluje, chytne a nepustí. Ta, co sama si ubližuje a ne vždy si odpustí. Ta, co k srdci svému chce srdce druhé, ta co se jí duše vždy rozsype a neví, jestli z ní něco zbude. Ta, co ruku ihned k pomoci podá, ta co pak neví, jestli to nebyla škoda. Ta, co chce to, co nemůže mít, ta co tiše umírá, ale nahlas zkouší žít!!!!!!!!!!!!!!
A takhle bych tady mohla pokračovat do nekonečna. Záleží jen na vás, jak si to přeberete a zda si budete chtít přečíst něco dalšího. Hezký den
Autor: amelia111 v 09:23 |
Komentáře (0):